Vejdu s úsměvem, pozdravím je a ptám se, kolik stojí ostříhání. Dostala jsem odpověď bez úsměvu a znovu toho opovržlivého pohledu. Poděkovala jsem si a začala odcházet, když jsem uslyšela šepot: „Chudák, stejně nemá peníze na ostříhání.“
Ta slova mě těžce zasáhla, takže jsem se při odchodu trochu skrčila. Jak ví, jestli mám peníze nebo ne, a pak jsem viděla, že jsem oblečená v obyčejném bílém tričku, teniskách a džínách, bez špetky make-upu. Zase si někdo dovolil ten luxus posuzovat mou finanční situaci podle mého šatníku.
Naštěstí pro mě jsem našla jiné kadeřnictví, které je také v sousedství, kde se mi samozřejmě tak pohrdavý pohled nenaskytl a střih je cenově mnohem dostupnější. No, to je moje zkušenost, která není vůbec příjemná. Bohužel žijeme ve světě, kde lidé ostatní pusuzují hlavně kvůli vzhledu a já se nehodlám měnit pro ostatní.