Právě proto se Hans Bjørn rozhodl začít od začátku. V Kišiněvě založil s kolegyní Taťánou Ghidirimschiovou malou praxi, kde lidem vrací nejen zrak, ale i sebevědomí. Bojoval přitom nejen s nedostatkem vybavení, ale i s byrokracií a všudypřítomnou korupcí.
V době natáčení spadla moldavská vláda hned čtyřikrát.
Když jediný odborník otevře dveře celé generaci dětí
Mnoho škol, které Hans s Taťánou navštívili, ani netušilo, kolik jejich žáků špatně vidí. V některých třídách potřebovala brýle třetina dětí.
Bohužel mnoho rodičů pracuje v zahraničí, takže děti vychovávají prarodiče – a ti nemají šanci oční vady odhalit.
Hans proto přišel i s ambicí větší, než je samotné vyšetřování: chtěl vytvořit systém, který přežije jeho.
A to se podařilo – v Moldavsku se otevřela první škola pro optometristy, díky které už brzy nebude v zemi jeden odborník, ale sedmnáct.
Za každými brýlemi je příběh, který mění celou rodinu
Zlepšení zraku dítěte mění i život jeho blízkých. Z „nepoužitelného“ člověka, kterého systém odsunul stranou, se stává někdo, kdo může studovat, pracovat, mít budoucnost. To je v Moldavsku tichá revoluce.
Film ukazuje i temnější realitu – domácí násilí, bezmoc, ztrátu naděje. Proto součástí nové kliniky není jen oční oddělení, ale i psychologická pomoc.
Naděje v zemi plné kontrastů
Režisér Stian Indrevoll popisuje Moldavsko jako místo, kde se mísí chudoba s drahými auty, staré budovy s luxusními čtvrtěmi, úsměvy s bezmocí.
článek pokračuje na další stránce…