Když brýle znamenají rozdíl mezi životem a ústavem
V zemi, kde chudoba a korupce určují každodenní realitu, může mít obyčejná oční vada nečekaně krutý dopad. V Moldavsku se slabozraké děti dlouhá léta posílaly do zvláštních škol a ústavů – ne proto, že by byly nemocné, ale prostě proto, že neviděly na tabuli.
A pak přijel člověk, který tenhle systém začal měnit od základů.
Norský optik Hans Bjørn Bakketeig, jediný specialista svého druhu v celé zemi, pomohl už více než deseti tisícům lidí. Jeho práce se stala ústředním tématem dokumentu Moldavský zázrak od režiséra Stiana Indrevolla.
Dítě, které najednou vidí – a kamera zachytí moment čistého štěstí
Jedna z nejsilnějších scén filmu zachycuje malého chlapečka jménem Nico. Mhouří oči, snaží se číst z papíru, ale vše splývá v mlhu. Lékařka mu trpělivě pomáhá, ale bez výsledku. Až když Hans Bjørn nasadí chlapci brýle, nastane okamžik, který dojal i filmový štáb. Nico se rozhlédne, oči mu zazáří a jeho výraz se během sekundy změní. Najednou vidí.
Právě v takových chvílích se ukazuje, jak zásadní rozdíl může udělat jednoduchá pomůcka.
Země, která ztratila směr – a optik, který se odmítl dívat jinam
Moldavsko patří mezi nejchudší a zároveň nejvíce zkorumpované státy Evropy. Mnoho dětí zde končí v ústavech jen proto, že nikdo nepoznal, že potřebují brýle. Optometristé zde chyběli úplně – a místní lékaři často ani netušili, jak správně dioptrie vyšetřit.
článek pokračuje na další stránce…