Paula Vigil zasvětila svůj život péči o těžce nemocnou dceru Ashlyn. Věřila, že dělá vše pro její ochranu a zajištění co nejlepšího života. Osud jí však připravil kruté zjištění – muž, kterému léta bezvýhradně důvěřovala, její bezbranné dítě zneužíval. Paula se ale nevzdala a její odhodlání bojovat za spravedlnost vyústilo v přijetí nového zákona v Utahu, známého jako „Ashlynin zákon“. Ten zavádí povinné tresty odnětí svobody pro sexuální predátory zneužívající obzvláště zranitelné osoby, včetně dospělých s postižením.

Paula se o svůj šokující a zároveň nesmírně statečný příběh podělila v rozhovoru pro britský Daily Mail. Její zpověď odhaluje mrazivou zradu a nezdolnou mateřskou sílu.

„Sestřička s velkou lahvičkou krve v ruce přistoupila k posteli mé dcery Ashlyn. ‚Musíme z ní dostat víc krve,‘ řekla. Bylo to už posedmé toho dne. Ashlyn byly teprve tři roky a pokaždé plakala. Ani pro mě to nebylo o nic jednodušší. ‚Tentokrát půjdu ven,‘ řekla jsem a snažila se uklidnit, když moje holčička volala na maminku.“

Paula porodila Ashlyn v osmnácti letech. Otec v životě její dcery nebyl a Paula ji vychovávala sama. Situace se zkomplikovala, když Ashlyn v osmnácti měsících začala vykazovat zvláštní chování. Přestala navazovat oční kontakt, tiskla se k hrudi a pohupovala se. Zatímco jiné děti v jejím věku chodily a mluvily, Ashlyn se v těchto oblastech rychle zhoršovala.

„Samozřejmě jsem ji vzala k různým lékařům, ale nikdo nedokázal přesně určit, co jí je. Nejvíc, co mohli říct, bylo, že se pravděpodobně jedná o genetickou chorobu. Moje dítě bylo neustále v nemocnicích, podrobováno četným testům, neustále vrtané a vyšetřované. Někdy byla naštvaná, ale po každém zákroku se na mě usmála. Už nedokázala říct ‚mami‘, což mi zlomilo srdce. Nakonec, když jí bylo šest let, jí byl diagnostikován Rettův syndrom, progresivní genetická neurologická porucha.“

Slova lékaře Paule zlomila srdce: „Fyzicky i psychicky zůstane vždy na úrovni miminka a pravděpodobně se nedožije svých jedenáctých narozenin.“ Brzy poté Ashlyn přestala růst a o několik let později začala trpět až osmnácti epileptickými záchvaty denně. Sledovat její malé tělíčko zmítající se v křečích bylo děsivé. Navzdory všemu však Ashlyn zářila, stále se usmívala a hihňala, dokonce i ve spánku.

Nakonec se podařilo najít lék, který z velké části záchvaty kontroloval, což pro Paulu znamenalo obrovskou úlevu. Péče o Ashlyn však i nadále vyžadovala nepřetržitou pozornost. Byl to náročný a osamělý život.

V roce 2015 obdržela Paula na Facebooku zprávu od Briana Kennetha Urbana, bývalého spolužáka. Byla překvapená, protože si ve škole příliš nerozuměli. Brian ji však ujistil, že se změnil. Když ji pozval na kávu, souhlasila. Viděl její příspěvky o Ashlyn a vyjádřil obdiv k její péči. „Je úžasné, co pro ni děláš,“ řekl jí.

Pokračování na další straně