John Blanchard vstal z lavičky, narovnal svou vojenskou uniformu a skenoval dav lidí procházejících Grand Central. Čekal na dívku, jejíž duše se mu líbila, ale jejíž tvář nikdy neviděl – dívku s růží.
Začal se o to zajímat před rokem ve floridské knihovně. Poté ho zaujala jedna kniha, ale ne její obsah, ale tužkové značky na okrajích. Měkký rukopis odrážel promyšlenou duši a bystrou mysl. Kniha nesla jméno předchozí majitelky, slečny Hollis Mainel.
Hledání adresy trvalo hodně času a úsilí. Žila v New Yorku. Napsal jí dopis, představil se a nabídl, že se stane kamarádkami. A následujícího dne byl poslán sloužit do zahraničí. Po celý rok se oba poznávali prostřednictvím dopisů. Každé nové písmeno bylo semeno padající do úrodné půdy – jejich srdce. Začátek romantiky byl slibný.
Blanchard požádal dívku, aby mu poslala fotografii, ale ona to odmítla. Napsala, že pokud to s ní myslí opravdu vážně, pak na vzhledu nezáleží. A teď nastal čas, aby se vrátil domů. Schůze byla naplánována na 7 hodin ráno na nádraží Grand Central v New Yorku. „Poznáš mě,“ napsala dívka. „Na klopě mé bundy bude červená růže.“
A tak v 7 ráno stál na stanici a čekal na dívku, jejíž duši měl rád, ale jejíž tvář nikdy neviděl. Kráčela k němu mladá žena s štíhlou, krásnou postavou. Její obličej byl ohraničen dlouhými blonďatými kadeřemi a oči byly modré, jako jemné květiny. V bledě zeleném obleku vypadala, jako by se právě probudilo jaro. Kráčel k ní a úplně zapomněl, jestli má růži.
Pokračování na další straně