„Mám všechno, co potřebuju,“ říká klidně. Bez stížností, bez hořkosti. Přestože už má za sebou více než století života, působí čiperně, svěže a duševně vyrovnaně.
Rodina, která pomáhá – i když „neposlouchá“
Pomoc mu občas nabídnou jeho tři synové, kterým je přes 75 let. Přijdou mu pomoci s těžší prací, třeba se dřevem. On se tomu ale spíš pobaveně směje. „Stejně mě neposlouchají,“ říká s nadhledem člověka, který už ví, že některé věci není potřeba brát vážně.
Jednoho ze svých čtyř synů přežil. Manželka Marie zemřela před více než dvaceti lety. Přesto z něj nejde cítit smutek ani zatrpklost.
Dětství bez pohodlí, život plný vděčnosti
Narodil se v roce 1924, ještě za první republiky, do rodiny chudého rolníka. Dětství nebylo lehké – neměl vlastní postel, ani boty. V létě chodil bosý, v zimě si nohy obaloval hadry a brodil se sněhem. Přesto na svůj život vzpomíná jako na šťastný.
článek pokračuje na další stránce…