V době, kdy se dlouhověkost často spojuje se samotou, nemocemi nebo závislostí na pomoci okolí, existují příběhy, které tento obraz tiše a přirozeně boří. Jeden takový se odehrává v zapadlé horské obci na severovýchodě Slovenska.
Sto let života a stále vlastní tempo
V malé rusínské vesnici Livovská Huta, schované hluboko v lesích, žije muž, který je živým důkazem, že vysoký věk nemusí znamenat bezmoc. Mikuláš Legnavský má 101 let, bydlí sám a svůj každodenní život zvládá s klidem a samozřejmostí, která bere dech.
Každý den si sám vaří, topí dřevem a stará se o domácnost. Dřevo si nanosí vlastníma rukama, jídlo si připravuje podle chutí, na které byl zvyklý celý život. Když má náladu, zadělá těsto a udělá domácí nudle – přesně tak, jak ho to kdysi naučila jeho maminka. „Tohle si vzít nenechám,“ říká s úsměvem.
Práce jako součást života, ne povinnost
Ani zahrada mu není cizí. Celé léto ji obdělává, pěstuje zeleninu a ručně kosí trávu. Překvapí i drobnostmi – dokáže si sám navléct nit do jehly, a to bez brýlí. Pohyb, práce a soběstačnost pro něj nejsou výkonem, ale přirozeností.
článek pokračuje na další stránce…