Soud se zajímal i o to, zda si odsouzený uvědomuje dopady trestního řízení na poškozené. Feri měl vyjádřit, že ho to mrzí a že nechce působit, že by se litoval. Jenže i tady podle popisu narážel soud na stejný problém: vyjádření lítosti bez jasného přijetí viny.
„Je mi 29, nejsem ten kluk z devatenácti“
Feri během jednání zdůrazňoval, že je dnes starší, mentálně jinde a že se změnil. Naznačoval, že v mladším věku byl v nedokončené životní fázi a dnes má jiné hodnoty i očekávání.
Soudce však zůstával u toho, co je pro podmínku klíčové: schopnost pojmenovat selhání a vnitřně přijmout trestnost jednání.
Osobní rovina: rozchod, „cejch“ a budoucnost
Padla i zmínka o soukromí. Feri mluvil o rozchodu s partnerkou a o tlaku, který kolem něj dlouhodobě je. Řekl také, že nese „cejch“ a že pro něj bude obtížné navazovat vztahy, protože druhý člověk by musel unést vše, co s tím souvisí.
Státní zástupce se pak ptal, zda považuje uložený trest za spravedlivý. Feri odpověděl v rovině respektu k rozhodnutí soudu – opět ale přišla brzda: soudce chtěl vědět, zda to přijal nejen jako právník a občan, ale i lidsky uvnitř.