U soudu působil Feri výrazně jinak než v době, kdy byl známý jako viditelná politická tvář. Podle popisu z jednání je hubenější, unavenější a celkově méně sebejistý. Zůstal mu sice účes, který býval poznávacím znamením, ale dojem „mladé hvězdy“ je pryč.
Jenže soud nepřesvědčí vzhled. Rozhodující je obsah.
„Respektuju rozsudek“ vs. „Uznáváte i vinu?“
Feri opakovaně stavěl svou argumentaci na tom, že trest nastoupil, řádně si ho odpykává a hradí odškodnění. Tím chtěl doložit, že rozsudek bere vážně a chová se odpovědně.
Soudce ale mířil jinam. Neptal se jen na formální respekt k rozhodnutí. Zajímalo ho, zda Feri uznává trestnost svého jednání i vnitřně – tedy jestli je s tím, za co byl odsouzen, skutečně srozuměn.
A právě tady začalo přituhovat.
Soudce tlačil na jasnou odpověď: „Přijal jste to i vnitřně?“
Podle průběhu jednání soudce opakovaně žádal, aby Feri odpověděl přímo: zda uznává, že se skutků dopustil, a zda je srozuměn s tím, co soudy kvalifikovaly jako závažnou trestnou činnost.
Feri se však vracel k tomu, že trest vykonává, že se chová řádně a že splácí odškodnění. Jasné „ano, dopustil jsem se toho“ ale nezaznělo, což soud zjevně považuje za problém.
V jednu chvíli měl soudce situaci shrnout velmi ostře: že Feri vnitřně s trestností svého jednání srozuměn není. Tím se dostal spor do samotného jádra – jestli jde o skutečnou sebereflexi, nebo jen o splnění podmínek navenek.
Lítost, ale hranice, které Feri nepřekročil
článek pokračuje na další stránce…