7. Neustálá bezohledná sebekritika.

Většina inteligentních lidí má poměrně nízké sebevědomí a důvodem toho je neustálá kritika, kterou vůči sobě vypouštějí.

Nedokážou se smířit se svými nedostatky, protože věří, že musí splňovat ty nejvyšší standardy. Často jsou proto v pochmurném stavu mysli.

8. Hledají hlubší úroveň bytí.

Většina inteligentních lidí pozná dobré od špatného, ​​a přesto nejsou schopni přijmout negativní lidské vlastnosti nebo s nimi zacházet příliš tvrdě. Uvědomění si kruté pravdy je bolí a přemáhá je, protože většina chytrých lidí se nejprve dívá dovnitř.

Nemohou žít bez neustálé reflexe a hodnocení získaných výsledků – to je jejich druhá přirozenost. Vysoce inteligentní lidé mají zvědavou mysl, která neustále klade otázky a vyvolává v nich pocit úzkosti.

9. Jen málo lidí jim skutečně rozumí.

Komunikace je největším zdrojem štěstí. Vždy se snažíme sdílet své úzkosti a zkušenosti s ostatními, což nám usnadňuje jejich zvládnutí.

I ten nejinteligentnější člověk potřebuje někoho, s kým může sdílet své starosti, a tím si ulehčit. Ale pro vysoce inteligentního člověka může být velmi obtížné najít partnera, který by měl stejnou hloubku jako on.

10. Vysoká inteligence často vede k psychickým problémům.

Lidé s vysokým IQ trpí zvláštním typem poruchy, kvůli které neustále vše analyzují a ptají se. A tato cesta jim většinou nepřináší štěstí ani psychické zdraví.

Lidská mysl je velmi složitá a ne zcela pochopená věc. Nadměrná analýza a neustálý pocit izolace je něco, co inteligentní lidi často provází po celý jejich život.

11. Štěstí je každodenní dřina.

Chytří lidé by se neměli tak snadno stáhnout ze společnosti ostatních lidí. Právě z tohoto důvodu se mnoho inteligentních a citlivých lidí cítí tak mizerně.

Je zcela přirozené, že většina intelektuálních osobností má nějaké vrtochy a podivné koníčky. Ale to není důvod, proč úplně přestat komunikovat s lidmi, kteří se nevyznačují stejným nadhledem a citlivostí.

12. Chytří lidé se mohou ve společnosti chovat neohrabaně.

Obyčejní lidé často využívají toho, že intelektuální jedinci jsou nepřizpůsobení životu ve společnosti. Intelektuálové se proto často ocitají pod palbou kritiky a lidé s průměrnou inteligencí naopak v této době oslavují své vítězství.

13. Chytří lidé se často obávají, že by mohli ztratit své schopnosti.

Ironický výsměch a sarkastické útoky ostatních lidí je obvykle zaskočí. Následná analýza jejich vlastního chování v nich jen zvyšuje smutek.

„Všichni lidé, kteří dosáhli dokonalosti ve filozofii, poezii, umění a politice – dokonce i Sokrates a Platón – měli melancholickou mentalitu; u některých přešla i melancholie do stadia nemoci.

Mnoho chytrých lidí nedosahuje velkých kariérních úspěchů a mohou být dokonce podřízeni lidem, kteří jsou méně vzdělaní a intelektuální. Někteří intelektuálové, zejména kreativní jedinci, se dokonce pod tlakem okolností a jiných lidí hroutí nebo se stávají obětí manipulace.