„Je mi 47 let. Jsem obyčejná žena.. Nejsem krásná, nemám hezkou postavu. Jsem dočista sama.
Nevdala jsem se a ani jsem se nechtěla, protože si myslím, že skoro všichni muži jsou stejná zvířata, která se snaží naplnit si břicho a schoulit se na gauč.
Jsem jediné dítě v rodině. Nemám žádné bratry a sestry, pouze staré rodiče. Mám nějaké příbuzné, ale moc často s nimi nekomunikuji. Již 15 let žiji a pracuji v Moskvě.
Bydlím v průměrném činžovním domě v obyčejné čtvrti. Jsem naštvaná. Cynická. Myslím, že už nedokážu milovat. Nemám ráda děti.
Na Nový rok jsem jela za rodiči do Archangelska. Normálně jezdím domů jednou za rok. Letos na Nový rok jsem se rozhodla vyčistit jejich lednici. Našla jsem hromadu mraženého jídla. Vše jsem zabalila do krabice a odnesla na vyhození. Přivolala jsem výtah a byl v něm kluk, bylo mu asi 7 let. Několikrát jsem ho viděla s matkou a dalším dítětem. Zíral na mou krabici.
Šla jsem ke kontejneru a on mě následoval. Zeptal se: Můžu si to vzít? Řekla jsem, že je to staré. A pak si říkám – no, on to chce, já mu to dám, není to rozbité. Opatrně vzal krabičku, položil si ji na hruď a objal ji. Zeptala jsem se, kde je jeho matka.
Je nemocná, stejně jako její sestra. Nemůže vstát, řekl.
Otočila jsem se a šla domů. Něco se mě dotklo. Nemohla jsem toho kluka dostat z hlavy.
Nikdy jsem nebyla soucitná ani jsem neměla touhu pomáhat druhým. Teď se mnou ale něco pohnulo – posbírala jsem skoro všechno jídlo z domu a zamířila k výtahu. Pak jsem si uvědomila, že ani nevím, v jakém patře bydlí. Vím jen, že jsou nahoře.
Lezla jsem patro po patře a naštěstí chlapec otevřel dveře o dvě patra později. Nejprve ničemu nerozuměl, pak potichu ustoupil a pustil mě dovnitř.
Byt byl velmi skromně zařízený, ale velmi čistý. Matka ležela na posteli schoulená vedle dítěte. Na stole byl džbán s vodou a nějaké staré hadry. Dívka spala. Něco se ozvalo z její hrudi.
Pokračování na další straně