Toto jednoho cestujícího rozzlobilo natolik, že ..
… si sedl na chlapcovy nohy. Chlapec zůstal šokován a překvapen z toho jak si to ten pán vůbec dovolil. Podobně reagovala i chlapcova matka se sluchátky na hlavě, která svého syna ani jednou neupozornila, že si má sednout normálně. Mladík tak musel cestovat zbytek trasy v něj nepohodlné poloze.
Upřímně neznámému panu fandíme. Ano, mluvíme si, že děti jsou dnes takové, onaké. Doba se změnila, mají toho hodně. Jenže svět tvoříme my a lidskost má být naší přirozeností a ne raritou. Očekáváme toho hodně od druhých a přitom někdy sami neuděláme žádný ústupek.
Pamatuji si jak nám ve třídě jednou náš starší učitel němčiny vzpomínal podobný zážitek z MHD, který se mu stal. Utahaný cestoval z roboty na druhou stranu města cca 30 min. Autobus byl docela plný a zahlédl jedno volné místo vedle dívky, která tam mělo pohozený batoh.
Slušně se jí zeptal, zda má volné místo a ona, že nemá. Ukázalo, že držela místo kamarádce, která nastoupila o zastávku dál. Jelikož bylo v autobuse celkem dost lidí dívka se začalo prodírat k sedadlu vedle kamarádky. Když to zpozoroval učitel zůstal se držet sedadla tak, že se kamarádky k sobě nedostali a nakonec se celou cestou na prázdném místě vezl jen batoh.
ponaučení:
Rodiče dnes zapomínají, že netřeba dětem dát všechno materiální a tím to končí. Zůstávají dlouho v práci, aby jim zajistily co nejkvalitnější život. No je nejnovější mobil, počítač či tablet to, co skutečně jejich děti potřebují? A kde je výchova? Kde je vzor? Děti chtějí přece jen jejich přítomnost, pohlazení a lásku. I materiální věci jsou důležité, ale ne v přehnané míře.
Starší generace se ptá, co je to s tou mládeží? My jsme takoví nebyli, byli jsme slušní, vážili jsme si autority. I když jsme toho hodně neměli věděli jsme, co je již přes čáru.
Zdroj:somzena