Nevím, jak dlouho ještě, ale musím si na tu samotu zvyknout. Tady doma vedu práci ve skupině a pomáhám těm, kteří jsou na tom hůř než já, jak jen můžu. Ještě nedávno jsem četl nahlas imobilní sousedce v pokoji vedle, zpívali jsme spolu, ale onehdy zemřela.
Říká se, že život se prodlužuje. Proč? Když jsem sám, můžu si prohlížet fotky své rodiny a vzpomínky, které jsem si přivezl z domova. A to je vše.
Doufám, že další generace pochopí, že rodiny se rodí proto, aby měly budoucnost (s dětmi) a nezapomínaly na rodinu ani ve stáří.
Prosím, neukazujte to mým dětem.