Nebyl jen obyčejným domácím mazlíčkem. Příběh věrného psa Hačika se dočkal hned několika filmových zpracování a je symbolem opravdu upřímné věrnosti a lásky, kterou často nevídat ani u lidí. Skutečný Hačikó však na rozdíl od nejznámějšího filmu s Richardem Gerem pocházel z Japonska a vysloužil si obdiv několika generací až do dnešních dnů.
Rychle si zvykl na rutinu
Hačikó, pes plemene akita, se narodil na japonské farmě v roce 1923 ao rok nato se dostal do rodiny profesora Tokijské carské univerzity Hidesabura Ueno. Ten vyučoval na fakultě zemědělství. Dvojice si vypěstovala zažitou rutinu.
Každé ráno se vychystali a společně se dostavili na vlakové nádraží Shibuya. Ueno šel vlakem do práce a Hačikó se na stejné místo vrátil znovu v 15 odpoledne a čekal na svého pána, který se v té době vracel z práce. Společně pak odkráčeli domů. Neprošel den, kdy by tento postup nedodrželi.
V květnu 1924 se však všechno změnilo. Profesor během vyučování dostal krvácení do mozku, které bylo nakonec smrtelné. Hačikó se iv ten den dostavil vyzvednout pána na vlakové nádraží, on však z vlaku už nikdy víc nevystoupil. Hačikó však na nádraží přicházel každý jeden den v naději, že se jednou jeho majitel objeví. A právě zde začíná příběh neuvěřitelné loajality, který rozcítil srdce diváků na celém světě.
Devět let a devět měsíců
Hačikó stále chodil na nádraží ve stejnou dobu a jako osamělý pes přitahoval i pozornost kolemjdoucích. Pracovníci stanice nebyli zpočátku přítomností chlupáče bez dozoru příliš nadšeni a ani se k němu nechovali mile. Po čase si je však získal právě svou věrností a začali ho obdarovávat různými pochoutkami, nebo mu alespoň dělali společnost během čekání na svého pána. Pejsek nevynechal ani jediný den, pána chodil čekat celé roky. Stal se ikonou místní komunity.
článek pokračuje na další stránce..