„Vytvořili pustinu a nazvali to mír“

Zdá se, že Putin se snaží znovu nastolit nějakou formu ruského imperialismu. Ale vzhledem k jeho bezprecedentnímu hazardu se zdá, že zapomněl na události, které spustily pád Ruské říše. Poslední ruský car Mikuláš II. v roce 1905 prohrál válku proti Japonsku a poté se stal obětí bolševické revoluce a přišel nejen o korunu, ale i o život. Ponaučení: autokratičtí vládci nemohou prohrát války a zůstat na trůnu.

Je nepravděpodobné, že by Putin prohrál válku na Ukrajině na bojišti. Ale mohl by ji ztratit, když boje většinou ustanou, takže vyvstává otázka: Co teď? Nezamýšlené a podceněné důsledky této nesmyslné války pro Rusko budou jen těžko překonatelné. A nedostatek politického plánu B – srovnatelný s neúspěchy při plánování americké invaze do Iráku – pro něj jednoduše znemožní vyhrát tuto válku.

Ukrajina nebude moci vyhnat ruskou armádu ze svého území. Ruská armáda je silnější než ukrajinská a Rusko je také jaderná velmoc. Ukrajinská armáda se ale dosud potýkala s udivujícím odhodláním a dovednostmi, přičemž skutečnou překážkou ruského postupu na Ukrajině byla samotná povaha války. Leteckým bombardováním a raketovými útoky mohlo Rusko srovnat se zemí města Ukrajiny a získat tak nad územím převahu. Mohlo by to zkusit stejný efekt s malým použitím jaderných zbraní. Pokud se tak Putin rozhodne, není v ruském systému nic, co by ho mohlo zastavit. „Vytvořili zkázu,“ napsal římský historik Tacitus o římské válečné taktice a připisoval slova keltskému vojevůdci Calgakovi, „a nazvali ho mírem.“

„Vichy“ Ukrajina s loutkovou vládou

Putin přesto nemohl poušť jen tak opustit. Zahájil válku proti bezpečnostnímu řádu pod vedením USA v Evropě kvůli nárazníkové zóně na Ruskem kontrolované Ukrajině. Mohl by Ukrajině vnutit svou politickou strukturu, ale ukrajinské obyvatelstvo už ukázalo, že nechce být okupováno. Bude se urputně bránit – každodenním odporem a vzpourou a proti loutkovému režimu na východní Ukrajině. Napadá mě analogie s tou alžírskou z let 1954 až 1962. Francie byla nadřazenou vojenskou mocností, ale Alžířané stále našli způsoby, jak ji zlomit a oslabit její podporu válce ve Francii samotné.

Možná by Putin mohl sestavit loutkovou vládu s hlavním městem Kyjevem, jakousi „vichystickou Ukrajinu“. Možná by si s pomocí tajné policie dokázal podmanit obyvatelstvo té ruské „kolonie“. Bělorusko je příkladem země řízené autokratickou vládou s pomocí policejních represí a s podporou ruské armády. Je to možný model pro východní Ukrajinu pod ruskou vládou. Ve skutečnosti jde ale o model pouze na papíře. Rusifikovaná Ukrajina by mohla v Moskvě existovat jako administrativní fantazie, ale nikdy by nemohla fungovat v praxi, vzhledem k samotné velikosti Ukrajiny a nedávné historii země.

Okupace by byla nepředstavitelně drahá

Putin se ve svých projevech o Ukrajině v polovině 20. století popravil. Je zaujatý germanofilním ukrajinským nacionalismem ze 40. let. Odtud jeho četné odkazy na ukrajinské nacisty a jeho deklarovaný cíl „denacifikace“ Ukrajiny. Ukrajina má krajně pravicové politické prvky, ale co Putin nevidí nebo ignoruje, je mnohem populárnější a mnohem silnější pocit národnosti, který se na Ukrajině objevil od doby, kdy získala nezávislost na Sovětském svazu v roce 1991. Ruská vojenská reakce na revoluci na Majdanu v roce 2014, která zničila zkorumpovanou proruskou vládu, byla dalším posílením tohoto pocitu národní sounáležitosti. Od začátku ruské invaze se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij dokonale odvolával na ukrajinské národní cítění.

Aby okupace vůbec uspěla, musela by být obrovským politickým počinem, který by se odehrával alespoň na polovině území Ukrajiny. Bylo by to nepředstavitelně drahé. Možná má Putin na mysli něco jako Varšavskou smlouvu, jejímž prostřednictvím Sovětský svaz vládl mnoha východoevropským zemím. A bylo to drahé – ale ne tak drahé jako kontrola zóny vnitřního povstání, po zuby ozbrojená četnými zahraničními partnery a při hledání jakékoli ruské zranitelnosti. Takové úsilí by vyčerpalo ruskou pokladnu.

Hrůzy války udeří Putina do hlavy

Mezitím sankce uvalené na Rusko západními zeměmi povedou k vyloučení Ruska z globální ekonomiky. Nebudou žádné zahraniční investice, bude stále obtížnější získat kapitál. Přenosy technologií vyschnou. Rusko zůstane bez trhů, na kterých by prodávalo plyn a ropu, což bylo klíčové pro modernizaci ruské ekonomiky. Dojde k odlivu mozků. Dlouhodobý efekt je velmi předvídatelný. Jak argumentoval historik Paul Kennedy v knize The Rise and Fall of the Great Powers, takové země mají tendenci vést falešné války, brát na sebe finanční břemena, a tak si popírají ekonomický růst. V konečném scénáři by Rusko mohlo dobýt Ukrajinu a zničit samo sebe.

Klíčovou proměnnou je ruská veřejnost. V minulosti podporovala Putinovu zahraniční politiku. Anexe Krymu byla široce schválena. Putinovy ​​kroky nemusí schvalovat všichni, ale většině se líbí. Mohlo by tomu tak být v prvních měsících války na Ukrajině. Ruské oběti budou truchlit, ale budou použity k propagandistickým účelům. Pokus o mezinárodní izolaci Ruska by mohl být zmařen úplnou izolací Rusů od vnějšího světa, kteří by svou národní identitu mohli založit ještě více na zášti. Pravděpodobnější však je, že hrůzy této války udeří Putina do hlavy. Rusové nevyšli do ulic na protest proti ruskému bombardování Aleppa v Sýrii v roce 2016 a humanitární katastrofě vyvolané ruskými silami během občanské války v zemi. Ukrajina má ale pro Rusy úplně jiný význam. Existují miliony vzájemně propojených rusko-ukrajinských rodin. Obě země mají silné kulturní, jazykové a náboženské vazby. Informace o tom, co se děje na Ukrajině, budou do Ruska proudit přes sociální sítě a další kanály, popírajíce propagandu a diskreditují propagandisty. Jde o etické dilema, které Putin nemůže vyřešit pouze represí. Represe se může vrátit i sama od sebe. To se v ruských dějinách stávalo často: zeptejte se Sovětů.

Nebezpečná perspektiva poníženého Ruska

Důsledky ruské porážky na Ukrajině by vrátily Evropu a Spojené státy k zásadním výzvám. Za předpokladu, že Rusko bude jednoho dne nuceno se stáhnout, bude obnova Ukrajiny s politickým cílem přijetí do EU a NATO úkolem gigantických rozměrů. Západ přitom nesmí znovu zradit Ukrajinu. Na druhou stranu slabá forma ruské kontroly nad Ukrajinou by mohla znamenat roztříštěnou, destabilizovanou oblast probíhajících bojů s omezenými nebo žádnými vládními strukturami na východ od hranic NATO. Humanitární katastrofa by se lišila od čehokoli, co Evropa zažila za desítky let.

Neméně znepokojivá je vyhlídka na oslabené a ponížené Rusko, které pěstuje revanšistické impulsy podobné těm, které vznikly v Německu po první světové válce. Pokud Putin zůstane u moci, z Ruska se stane vyděděnec, odpadlá supervelmoc s konvenčním vojenským potenciálem, ale také nedotčeným jaderným arzenálem. Vina a skvrna ukrajinské války zůstane v ruské politice po desetiletí. Jen málo zemí profitovalo z prohrané války. Marnost utrácení za prohranou válku, lidské oběti a geopolitický úpadek budou určovat směřování Ruska a ruské zahraniční politiky na mnoho let dopředu a bude velmi těžké si představit liberální Rusko, které se objeví po hrůzách této války.

Musíte být připraveni na temnější scénáře

I když Putin ztratí kontrolu nad Ruskem, je nepravděpodobné, že se země náhle stane prozápadní demokracií. Zejména na severním Kavkaze by se mohl začít rozpadat. Nebo by se z toho mohla stát vojenská diktatura s jadernými zbraněmi. Politici by se nemýlili, kdyby doufali v lepší Rusko a dobu, kdy by se postputinovské Rusko mohlo skutečně integrovat do Evropy; měli by udělat vše pro to, aby něco takového bylo možné, i když vzdorují Putinově válce. Bylo by však pošetilé nepřipravit se i na temnější scénáře.

Historie ukázala, že je nesmírně obtížné vybudovat stabilní mezinárodní řád s revanšistickou, poníženou vládou velikosti a důležitosti Ruska. Aby tak učinil, musel by Západ zvolit nepřetržitý přístup k izolaci a zadržování. Udržet Rusko a USA v takovém scénáři by se stalo pro Evropu prioritou, protože Evropa bude muset nést hlavní břemeno správy izolovaného Ruska po válce na Ukrajině; Washington by se rád konečně zaměřil na Čínu. Čína by se na oplátku mohla pokusit posílit svůj vliv na oslabené Rusko – což by vedlo právě k takovému budování bloku a čínské nadvládě, kterému chtěl Západ zabránit na počátku 20. let 20. století.

Putinovy ​​chyby jsou příležitostí pro Západ

Nikdo uvnitř ani vně Ruska by neměl chtít, aby Putin vyhrál svou válku na Ukrajině. Raději prohraje. Přesto by ruská porážka nenabízela mnoho důvodů k oslavám. Pokud by Rusko zastavilo svou invazi, násilí, které už bylo na Ukrajině způsobeno, by bylo traumatem, které by trvalo celé generace; a Rusko s invazí brzy nepřestane. USA a Evropa by se měly zaměřit na to, aby využily Putinových chyb, a to nejen upevňováním transatlantické aliance a povzbuzováním Evropanů, aby jednali v souladu s jejich dlouhodobou touhou po strategické suverenitě, ale také poukazováním Číny na poučení z ruského selhání. suverenita států má skutečné náklady a tento válečný avanturismus oslabuje země, které se do něj zapojují.

Pokud Spojené státy a Evropa mohou jednoho dne pomoci obnovit suverenitu Ukrajiny a zároveň dotlačit Rusko a Čínu ke společnému chápání mezinárodního řádu, bude největší Putinova chyba největší příležitostí Západu. Ale za neuvěřitelně vysokou cenu – píše se v analýze Foreign Affairs.