Nakonec jsou nejšťastnější, protože chápou, že láska by neměla být středem vesmíru. Není to jediná věc, na kterou myslí, důvod, proč se ráno probouzejí a v noci jdou ven. Místo toho, aby honili muže, jdou za svými nadějemi a sny. Při hledání budoucnosti vědí, že si to zaslouží.
Ženy, které zůstávají samy dlouhou dobu, se nebojí, že budou tak dlouho samy, protože si na takový život zvyknou. Nemají obavy, že by si někoho mohli vzít.
Jsou v pohodě s myšlenkou žít vždy sami. Ticho vítají. Jsou dost silní na to, aby se s tím nejen vypořádali, ale aby si to užili.
A pokud někoho najdou, bude to někdo, kdo je popožene dopředu. Někoho, kdo je povzbuzuje, aby bojovali, ne někoho, kdo jim říká, aby se vzdali a nechali ho, aby měl za všechno. Bude to někdo, kdo bude šťastný, že má svůj vlastní život, své plány a že ty věci nikdy neobětuje pro lásku.
Tyto ženy nikdy neztratí smysl pro individualitu. Nikdy nenechají své naděje a sny rozplynout, aby vyhověli osobě, kterou potkali.
Budou s někým, kdo je udělá ještě silnějšími, než už jsou. Někoho, kdo je dělá ještě šťastnějšími, než už jsou – i když jsou na začátku docela šťastní.