To bylo poprvé, co Dina viděla tohoto černocha v autobuse. A sama nechápala, proč ji najednou napadlo se ho zastat. Toto rozhodnutí jí zcela změnilo život.
Stála na zastávce se svými třemi dětmi a čekala na minibus. Když autobus zastavil, vešli dovnitř. Z obličeje řidiče bylo jasné, že je nespokojený s jejich liknavostí. A cestující v kabině obrátili oči v sloup, když viděli tři hlučné děti.
Místa již byla obsazena. Jako první uspěli důchodci, kteří každé ráno jezdili neznámo kam. A teď se nehodlali vzdát. Jedna žena s taškami jen lehce pohnula, aby se děti mohly chytit zábradlí. Z pokřiveného obličeje bylo jasné, že usoudila, že rodina je nefunkční. Mnozí si to v autobuse mysleli – porodila tolik dětí, aby dostávala peníze od státu a jezdila MHD zadarmo.
Dina skutečně měla cestovní kartu. Ukázala řidiči svůj průkaz a on začal nespokojeně reptat na příjemce, ne zrovna nejpříjemnější slova. Nikdo se dětem nepoddal – stály vedle matky.
V tu chvíli se za nimi začal tlačit mladý muž tmavé pleti. Dina se pokusila trochu posunout dopředu, aby mu udělala místo. V reakci na jeho úsměv se usmála a ujistila se, že děti pevně drží.
Řidič se dal do pohybu a ihned začal po mladíkovi požadovat i zaplacení jízdného. Z jeho hlasitého pláče začalo plakat nejmladší dítě – Makar, protože bylo vyděšené, starší děti už byly zvyklé. Matka se snažila miminko uklidnit, ale dopadlo to špatně.
Všichni kolem začali být rozhořčeni, protože věřili, že velké rodiny potřebují využít taxislužby. Aby zbytek cestujících neposlouchal dětský pláč. A mikrobus najednou zastavil.
Pokračování na další straně