Jedna velká role jí ale nakonec unikla. Kvůli zdravotním potížím přišla o možnost objevit se v dnes už legendárním filmu. Dodnes přiznává, že ji to trochu mrzí.
Herectví nevzdala, jen změnila směr
Sen o studiu na DAMU se jí naplnit nepodařilo, přesto se divadla nevzdala. Pracovala jako nápověda, hrála v amatérských i menších profesionálních souborech a postupně našla vlastní cestu. Velký zlom přišel ve chvíli, kdy se rozhodla vystudovat režii a dramaturgii loutkového divadla.
Právě loutky se nakonec staly jejím osudem.
Čtyři děti, osm vnoučat a energie na rozdávání
Do toho všeho se velmi brzy stala maminkou. Má čtyři děti, které přišly na svět v krátkém časovém rozestupu, a dnes už je také osminásobnou babičkou. Rodinný život zvládala přirozeně, bez dramat, s lehkostí, kterou si uchovala dodnes.
Manželství po letech skončilo, ale i to bere jako součást životní cesty, nikoli jako selhání.
Dvacet let radosti v nemocnicích
Už dvě dekády se věnuje projektu Loutky v nemocnici. Se svými kolegy navštěvuje dětské pacienty, hraje krátká představení přímo na pokojích a pomáhá dětem aspoň na chvíli zapomenout na bolest a strach.
„Jakmile si s dítětem někdo začne hrát, svět nemoci na chvíli zmizí,“ říká. Právě tahle práce jí dává hluboký smysl.
článek pokračuje na další stránce…