Ve světě, kde je často hodnota člověka posuzována podle výše jeho výplaty nebo značky oblečení, kterou nosí, se zapomíná na jednu důležitou pravdu: čestná práce si zaslouží úctu – bez ohledu na to, jakou má formu. Mýtus, že jen určité „čisté“ profese jsou hodnotné, zatímco jiné jsou méněcenné, je nejen mylný, ale také nebezpečný.
V jednom malém městečku žil starý muž jménem Matěj. Nechodil v saku, neměl drahé auto, ale znal ho každý. Proč? Protože byl ochotný pomoci tam, kde ostatní couvli. Komín? Opravený. Kamna? Opravená. Zahrada staré paní? Posekaná. Bez fanfár, bez nároků na vděk. Jen s tichou pracovitostí, která byla jeho přirozeností.
Matěj nebyl „nikdo“ – byl vzorem.
Jednoho dne se ho mladý muž zeptal: „Proč děláš špinavou práci? Nestydíš se?“ Matěj se nezlobil. Odpověděl prostě: „Práce není hanba. Hanba je, když někdo nechá jiného pracovat a nedá mu za to, co si zaslouží.“
Tato slova nejsou jen odpovědí starého muže – jsou hlubokým morálním apelem, který v dnešní době platí víc než kdy jindy.
Pokračování na další straně