V elitní desítce se objevují také Francie, Japonsko a Velká Británie, zatímco TOP 10 uzavírají Turecko a Itálie.
Ukrajina se v letošním hodnocení umístila na 20. místě, Slovensko obsadilo 69. pozici.
Žebříček tak ukazuje, že vojenská síla není výsadou jen několika málo států, ale je rozložena napříč kontinenty.
Nejde jen o počet vojáků
Global Firepower zdůrazňuje, že výsledky neodrážejí pouze velikost armád, ale spíš jejich celkový potenciál. Započítává se například:
- schopnost dlouhodobě financovat konflikty
- domácí zbrojní výroba
- dostupnost lidských zdrojů
- technologická úroveň
- logistická infrastruktura
Jinými slovy: malá, ale technologicky vyspělá armáda může být v praxi silnější než početná, ale zastaralá.
Realita vs. papírová síla
Samotný žebříček ale nevypovídá o skutečné bojové připravenosti. Ta se často ukáže až při reálných cvičeních nebo konfliktech.
Například americké jednotky měly během společných manévrů v severním Norsku výrazné potíže s operacemi v arktických podmínkách. Situace byla natolik problematická, že velení údajně žádalo severské spojence, aby postupovali mírněji, aby Američané nebyli demoralizováni.
Rusko už není „tanková velmoc“
Zásadní změny se odehrávají i u ruské armády. Podle analytiků z oblasti OSINT (analýza otevřených zdrojů) Rusko prakticky vyčerpalo své zásoby modernějších tanků.
Jedinou masově dostupnou rezervou se staly zastaralé tanky T-62, které:
- mají slabé pancéřování,
- nedostatečnou palebnou sílu,
- nízkou mobilitu,
- zastaralou elektroniku.
Pro moderní bojiště tak představují spíš nouzové řešení než skutečnou sílu.
Síla na papíře nestačí
Žebříček Global Firepower je užitečný přehled, ale zároveň připomíná jednu zásadní věc:
vojenská moc dnes není jen o číslech, ale hlavně o technologii, výcviku, logistice a schopnosti reagovat na nové typy konfliktů.
A právě v tom se mezi státy začínají otevírat mnohem větší rozdíly než v samotných počtech vojáků nebo tanků.