„Vychoval mě můj dědeček, který nahradil mého chybějícího otce. Dědeček miloval zahradu a své stáří trávil v přírodě a na čerstvém vzduchu. Staral se také o několik koček a další domácí zvířata. Jednoho dne dědeček onemocněl a byl hospitalizován; po týdnu lékaři nemohli pochopit, co způsobilo jeho rychlé zhoršení. Dědeček byl náladový, slabý, nemohl se hýbat a postupně o všechno ztrácel zájem.
Po lumbální punkci mu byla diagnostikována neuroborrelióza. Jeho stav se zhoršoval a byl převezen do jiné, lépe vybavené nemocnice specializované na pacienty s boreliózou. V nové nemocnici mi řekli, že mám očekávat nejhorší. I kdyby se prý stal zázrak, dědeček se nebude moci vrátit domů po vlastních nohách a bude trvale invalidní.
Vydala se na návštěvu, při které dědečka nepoznala. “Na posteli leželo jen tělo. Nevím, jak to přesně popsat. Byla to prázdná schránka. Dědeček v pozemské rovině již nebyl. Cítila jsem to. Viděla jsem to bezvládné, prázdné tělo napojené na přístroje. Byla jsem zdrcená. Když jsem se vrátila domů, stále jsem hlídala telefon, strašně jsem se bála každého zazvonění. Očekávala jsem telefonát, že je dědeček po smrti. Pod tíhou tohoto stresu ve mě celá situace vyvolala duchovní úvahy. Napadaly mě myšlenky na to, kde je duše po smrti. Podle toho, co jsem viděla, se dědeček již prakticky nacházel na druhém břehu.”
Následujícího dne obdržel klientka šokující zprávu z nemocnice. Dědeček byl při vědomí, zdravý a plný života. Dědeček se ptal, kdy bude moci jít domů. Chtěl odpočívat v pokoji. Dědeček lékařům řekl, že od chvíle, kdy se probudil, vidí různé neobvyklé obrazy zvířat, které v pozemském světě neexistují.
Lékaři řekli, že to všechno byly halucinace vyvolané drogami. O několik dní později byl dědeček propuštěn z nemocnice a odešel sám. Lékaři označili jeho zdravotní proměnu za zázrak. Klient byl štěstím bez sebe. Jak však podotkla při terapii, od té doby její dědeček nebyl tím dědečkem, kterého znala. Když celý příběh vyprávěla prostřednictvím andělské terapie, vyšlo najevo, že se vrátil z nebe do pozemské roviny.
Během sezení vnučka potvrdila, že dědeček byl v prvních dnech po návratu domů velmi nevrlý a dokonce nepříjemný. Bylo zřejmé, že si těžko zvyká na návrat do pozemské roviny. Klientka z dědečkova opovržlivého chování usoudila, že mohl mít nějaké těžko vysvětlitelné zážitky mimo své fyzické tělo. Jako malé dítě se sám bál nejistoty spojené s koncem lidského života, a tak se pokusil dědečkovi položit řadu otázek.
Kde je duše po smrti? Co existuje po smrti? Co se děje v nebi? Kam duše odchází? Opravdu se dostanou do vesmíru? Jak vypadá smrt a umírání? To nebyla necitlivá zvědavost. Zákazník se s láskou snažil od svého dědečka zjistit, kde jsou duše zemřelých. Koneckonců i lékař v praxi potvrdil, že se jeho dědeček vrátil z vlastní smrti. „Řekl jsem dědečkovi, že duše neumírá, že ji andělé odnášejí do vesmíru. Odchází na světlo. S dědečkem jsem se podělil o všechno, co jsem věděl o duchovní stránce, ale on se vždy jen usmíval a nic na toto mé poznání neřekl,“ řekl vnuk během terapie. Andělé mu situaci vysvětlili s tím, že dědeček o událostech, které v tomto období prožil, nesměl mluvit. Vnuk však ve svém dědečkovi viděl tiché, láskyplné a mlčenlivé potvrzení pravosti příběhu své duše.