Ahoj, jmenuji se John. Před tím, než jsem tento příspěvek napsal, uvažoval jsem jestli je to správné. Rozhodl jsem se, protože musím ze sebe dostat všechnu tu tíhu. Tíhu o mně a mém životě.

Jsem 46 let starý bankéř a prožil jsem celý svůj dosavadní život úplně jinak než jsem chtěl. Všechny mé sny a moje vášeň jsou pryč. Pracuji 6 dní v týdnu. Už 26 let. Vždy jsem si zvolil bezpečnou a tu nejjistější cestu pro všechno a to mě změnilo, už to nejsem opravdu já.

Dnes jsem zjistil, že mě moje žena podvádí už celých 10 let. Můj syn mě nenávidí. Uvědomil jsem si, že by mi vlastně ani nepřišel na pohřeb. Nedokončil jsem svůj román, necestoval jsem po světě a nepomáhal bezdomovcům. Všechny tyto věci, které jsem si myslel že budu v životě dělat, jsem nikdy neudělal. Kdyby se moje mladší verze dnes setkala s tou nynější, tak bych ji pořádně udeřil a otevřel jí oči. Přišel bych na to, že tyto sny nejsou reálné.

Začněme s mým popisem, když mi bylo 20. Zdá se mi, že to bylo včera, když jsem si byl jistý, že jednou změním svět. Lidé mě milovali a já jsem miloval lidi. Byl jsem inovativní, kreativní, spontánní, rád jsem riskoval a s lidmi jsem se cítil skvěle. Měl jsem sny. První z nich bylo napsat utopickou knihu. Druhý byl cestovat po světě a pomáhat chudým lidem a bezdomovcům. Tehdy jsem s mou nynější ženou chodil už čtyři roky. Mladá láska. Milovala mou spontánnost, mou energii, můj humor a pocit, který jsem jí dával, aby se cítila milovaná. Věděl jsem, že moje kniha změní svět.

Chtěl jsem ukázat jinou perspektivu, ukazovat čtenářům, že si všichni myslí něco jiného, ​​že si lidé nikdy nemyslí, že něco uděláte dobře. Měl jsem napsaných 70 stran. Nyní je mi 48 let a stále mám jen 70 stran. Měl jsem téměř sbalený batoh na výlet na Nový Zéland a na Filipíny. Měl jsem v plánu projít celou Asii, pak Evropu, pak Ameriku (Bydlím v Austrálii). Do dnešního dne jsem byl jen na Novém Zélandu a Filipínách.

Nyní se dostaneme tam, kde se to všechno pokazilo. To, čeho lituji nejvíce. Bylo mi 20 let. Byl jsem jedináček. Potřeboval jsem být samostatný. Potřeboval jsem práci hned po škole, která by financovala a řídila celý můj život. Zasvětil jsem celý svůj život práci. Co jsem si myslel? Jak bych mohl žít, když se mým životem stala práce? Po příchodu domů, jsem se jen navečeřel, připravil práci na další den a šel spát už v 22:00. Vstával jsem v 6.00 ráno. Bože, nemohu si vzpomenout, kdy jsem se naposledy miloval se svojí ženou.

článek pokračuje na druhé stránce….