Novorozenec se může udusit kvůli matraci nebo pod prsy

Většina matek ale neví o dušení kvůli matraci, která je tvrdá podle všech standardů pro dospělé, ale ne pro novorozence.

Většina maminek neslyšela, že by se jejich dítě mohlo udusit pod prsem.

Většina maminek nebude uvažovat o možnosti, že jedné noci klesne proměnná, a přehlédnou to, protože miminko nechce spát nikde jinde. Možná to přehlédnou, protože je to „jen jedna noc“ a to nic.

Matka by neměla spát s dítětem

Většina maminek si nemyslí, že během spánku z nich bude dospělá osoba v bezvědomí, která váží mnohem více než miminko, zatímco miminko se v tichosti dusí. Většina z nich si nemyslí, že dítě je bezmocné dostat se z nebezpečné situace. Že se máma, táta nebo jiné dítě, které s nimi spí, může převrátit nebo položit část svého těla na dítě. Že se polštářek nebo přikrývka bude miminku na obličeji pohybovat.

Víš, jak to všechno vím? Protože JÁ JSEM tou matkou.

Ten den jsem měl rodinnou situaci. Dvě moje děti byly zraněny – po noci pití. Byla jsem na pohotovosti a později v nemocnici, skoro 24 hodin.

Nemyslela jsem si, že jedna nebo dvě lahvičky umělého mléka ovlivní, jak tvrdě bude moje dítě spát.

Lehla jsem si, přiložila malou na prso a usnula. Když jsem se probudil, dítě mělo na nose krev

Nepřemýšlel jsem o tom, že bych byl příliš unavený. Že je možná její otec příliš unavený.

Ten večer jsem už podepsala, že s miminkem spát nebudu (v nemocnici mi to dali instrukce), i když jsem lhala o tom, kde už moje miminko spí. Zítra, řekl jsem si. Zítra odnesu oblečení z vedlejšího pokoje, aby tam mohlo miminko spát.

Byl jsem vyčerpaný. Jen jednu noc, nic se nestane. Lehla jsem si, přiložila malou na prso a usnula.

Když jsem se probudil, měl jsem krev na košili a nosu dítěte. Zpanikařila jsem, vzpomněla jsem si na historky, že miminku praskají kapiláry v nose, když se udusí.

Já ne. Ne moje dítě. To není možné. Probudí se a já jí vyměním plenku.

To není. Byla naprosto uvolněná a bez života. Pamatuji si, že jsem začal křičet. Můj manžel vběhl do pokoje a já mu ukázala dítě. Vzpomínám si na jeho zvolání: „PROTO NEMŮŽETE SPAT S DĚTMI. NYNÍ OD NÁS SLUŽBA BERE OSTATNÍ DĚTI.“

Pamatuji si, jak vzal mámě mobil, volal 911 a snažil se oživit dítě. Pamatuji si, že přijela sanitka a odvezla ji do nemocnice. Pamatuji si, že mě vzali na policii, vzali mi košili jako důkaz a dali mi novou. Pamatuji si, jak jsem brečel, až mi otekly oči a bolela mě hlava. Pamatuji si, že jsem se ptal, jestli budu zatčen. Pamatuji si, jak mi bylo řečeno, že dítě nepřežilo. Pamatuji si, i když přes mlhu.

Pokračování na další straně