Pravděpodobně žádná matka nemá ráda, když její dítě začne plakat na veřejnosti, protože pak v panice a zdůrazňujeme, že nebudeme schopni dítě dostatečně rychle uklidnit. Bohužel jsem kvůli tomu měl velmi nepříjemnou zkušenost. Byl jsem v autobuse k lékaři, když můj Filip začal plakat, ale bylo to tak hlasité a zoufalé, jako by se dělo něco strašného. Vzal jsem ho do náruče a omluvil se všem kolem mě. Snažil jsem se udělat maximum, abych neplakal. Nedokázal jsem to zvládnout a cítil jsem se tak hloupě … A pak to začalo.
Najednou promluvila žena, která mohla být ve věku mé babičky. A začala nahlas říkat: „Nemůže to být tak, že by někdo chtěl klidně jezdit v autobuse, a tady křičí někteří spratci. Pokud nemůžete své dítě ovládat, neměli byste s ním chodit. Slzy mi plnily oči. Někteří lidé se za mě přimlouvali, ale tato žena měla také své vlastní spojence. Občas na mě něco okusovala a říkala, že bych neměla mít děti. Nakonec přešla k řidiči a řekla, že to nemohlo být tak, že cestující očekávali klidnou jízdu, ne křik. A víte, co se stalo?! Řidič zastavil autobus a řekl mi, abych vystoupil! S dítětem, se kterým jsem šel k lékaři, asi 8 zastávek od kliniky. Nemůžu tomu uvěřit. Autobusy řídí opilci, kteří páchnou, tyrani a svobodná matka a dítě byli požádáni, aby odešli.
Zdroj:planetapolska.net