Jednoho chladného podzimního večera se po ulici hnala stará žena ve spěšném přehozeném starém kabátě a obnošených botách. Byl jemný, studený déšť se sněhem, ale ona si toho nevšimla. Spěchala, aby se dostala do lékárny, než bude zavřeno. 

Nejel jsem autobusem, protože možná nebylo dost peněz na léky, a tak jsem šel rychle, skoro jako na útěku. Bylo potřeba být za každou cenu včas, protože vnuk Pashka byl doma řádil. S nadávkami a křikem předal stařeně recept a vystrčil ji na ulici. Lékárna nebyla blízko. Za půl hodiny tam dorazila Marya Petrovna, před dveřmi si strčila ruku do kapsy, aby zkontrolovala peníze, v druhé kapse šmátrala po receptu a nevšimla si, že jí později spadl do díry v kapse. Zachytil ho poryv větru a přilepil se na velké osvětlené okno lékárny.

Uvnitř se nudili dva lékárníci, dívali se na hodinky a netrpělivě očekávali konec směny. Babička vešla a krátkozračně mžourala ze světla. Už byli připraveni vyslechnout si staříkovy stížnosti na zdraví a život. Naděžda, vrchní lékárnice, se zdvořile zeptala:

-Co bys rád?

-Teď, dcero, mám recept.

Stařena se začala hrabat v kapsách a s hrůzou si uvědomila, že recept neexistuje.

-Ach, moji drazí, ale co to je? Teď na verandě jsem ho kontroloval – byl. Teď ne. Půjdu se podívat na ulici. Pravděpodobně to upustilo.

Ale ve tmě a bez brýlí, které zapomněla doma, babička nic nenašla. Vrátila se do pokoje:

-Dívky, drahá, pomozte mi ho najít, máte mladé oči. Pokud se vrátím domů bez něj, pak můj konec. Záležitost života a smrti.

Dívky se vůbec nechystaly vyjít do mrazu a čas se téměř blížil ke konci. Ještě trochu a staré ženě se oznámí, že lékárna zavírá. Naděžda se přesto soucitně zeptala:

-Jaký lék potřebuješ?

Marya Ivanovna mi dala jméno. Lékárníci se na sebe podívali a řekli, že tohle nemohou prodávat bez předpisu, ať babička prosí, jak chce. To je věc jurisdikce.

-No, to je ono, končím. Určitě ho zbije,“ zamumlala stará žena, vzlykala, padla na kolena a bezmocně natahovala ruce k lékárníkům. Hlavou jí probleskl celý její život.

Světlanka, její jediná dcera, absolventka lékařského ústavu, si narychlo sbírá věci: chystala se s přítelem odjet do Vladimíra. Matka pláče a přemlouvá ji:

-Světochko, kam a proč jdeš? Proč nemůžeš bydlet doma v Muromu? A vy svého gentlemana vůbec neznáte. Koneckonců, právě se dostal na svobodu, byl ve vězení za vraždu své ženy. Co má na srdci? Zničí tě.

Světlana nechtěla nic poslouchat:

Pokračování na další straně