Když Paquitu přivedli k návštěvníkovi, působila nejistě. Držela se zpátky a opatrně očichávala okolí. Pak se však zastavila.
Zachytila známý pach.
Během několika sekund bylo jasno. Pes se rozběhl, začal skákat, vrtět ocasem a radostně svého majitele olizovat. Napětí vystřídala čistá radost.
Po dvou letech odloučení se znovu našli.
Pouto, které nezmizelo
Tento příběh připomíná, že zvířata si své lidi pamatují mnohem déle, než si často myslíme. Věrnost a paměť psa mohou překonat i roky odloučení.
Někdy stačí jediný okamžik, aby se dlouhé čekání proměnilo v šťastný konec.