Cesta do hlubin šílenství
V roce 1974, ve věku 21 let, spáchal Maudsley svůj první zločin. Po hádce s pedofilem Johnem Farrellem ho brutálně uškrtil. Za tento čin byl odsouzen na doživotí a umístěn do psychiatrické léčebny v Broadmooru.
Zde se Maudsleyho násilné sklony projevily naplno. V roce 1977 s komplicem zavraždil Davida Chessmana, odsouzeného pedofila, kterého devět hodin mučili k smrti. Tento čin vedl k jeho převezení do věznice Wakefield, určené pro nejnebezpečnější zločince v zemi.
Ani zde se Maudsley nezastavil. V roce 1978 zavraždil další dva vězně – Salnyho Darwooda a Billa Robertse. Podle svědectví dozorců měl Maudsley po vraždě Robertse sníst část jeho mozku, což mu vyneslo přezdívku „Hannibal, kanibal“.
Skleněná klec: Celoživotní trest v izolaci
Po těchto hrůzných činech bylo rozhodnuto o Maudsleyho trvalé izolaci. V suterénu věznice byla postavena cela z neprůstřelného skla, která se stala jeho domovem. Maudsley žije v izolaci od roku 1979, jeho jediným kontaktem s vnějším světem je šest dozorců, kteří ho střeží.
Cela, přezdívaná „skleněná klec“, je vybavena pouze betonovým lůžkem, stolem a židlí z lepenky a záchodem s umyvadlem připevněným k podlaze. Jídlo mu dozorci podávají malým otvorem ve spodní části cely.
Život v izolaci: Samota a touha po kontaktu
Maudsley se několikrát pokusil o zkrácení doby izolace, ale jeho žádosti byly vždy zamítnuty. V roce 2000 dokonce žádal o povolení hrát stolní hry s dozorci nebo o papouška, aby se vyrovnal s osamělostí.
V rozhovoru Maudsley přiznal, že se cítí opuštěný a izolovaný. „Už v nic nedoufám. Nikdo z policistů se o mě nezajímá a jde jim jen o to, aby mě dostali zpátky do cely, jakmile otevřou dveře. Je to jako vrátit se do dětství, do pokoje, ve kterém jsem byl šest měsíců zavřený, a pronásleduje mě to,“ řekl.
Robert Maudsley, „skutečný Hannibal Lecter“, zůstává symbolem zla a násilí. Jeho příběh je mementem o temných zákoutích lidské duše a o ceně, kterou společnost platí za existenci takových jedinců.