Muž uvažoval, jestli má rodiče. Vždyť v této podobě by dítě jen stěží pustili na ulici. Po zamyšlení se rozhodl, že utekla ze sirotčince. A rozhodl se cizince ošetřit. Dívce objednal čaj a koláč, který okamžitě hltavě snědla.

Dítě mělo zřejmě takový hlad, že se nebálo ani cizího člověka. Přistoupila k němu s důvěrou. Ta dívka se jmenovala Alina. Semyon se na ni podíval a pochopil, že mu osud posílá znamení. Pozval dítě, aby šlo s ním, s tím, že jeho žena má děti velmi ráda.

Alina zpočátku nevěřila tomu, co říká vážně. Ale bez dlouhého váhání souhlasila. Po cestě dívka usnula a probudila se, když jeli k domu. A teprve potom se začala stydět.

Dítě se zeptalo, zda by jí vynadali, ale muž ujistil, že je vše v pořádku. Když vešel do domu, zavolal svou ženu. Vyprávěl jí příběh, který mu vyprávěla Alina. Před pár měsíci z dětského domova skutečně utekla a od té doby se toulá.

Ale Lyuda ho téměř neposlouchala. Dívala se na dívku a bála se uvěřit tomu, co viděla. Proč měla tato neznámá holčička úplně stejné pestrobarevné oči a blond vlasy jako její zesnulá sestra? Taková náhoda a vnější podobnost se zdály neuvěřitelné.

Začala se Aliny vyptávat. Ukázalo se, že narozeniny měla 6. srpna – v den, kdy Polina a její dítě zemřely. Celý život strávila v dětském domově a o své skutečné rodině nevěděla nic.

Lyudmila začala plakat a uvědomila si, že situaci může objasnit pouze její matka. Zavolala jí a zeptala se, co se ten den vlastně stalo a proč jí matka o smrti dítěte lhala.

Tentokrát nic jiného neskrývala. Řekla, že dívka opravdu přežila. Jen on a jeho otec nemohli dítě přijmout. Zdálo se jim, že jejich milovaná dcera zemřela vinou dítěte. Tak to vzdali.

Luda se stěží dokázala udržet. Začala obviňovat své rodiče, že to byla jejich vina, že Polina zemřela. Ostatně pak řekli, že není třeba spěchat do nemocnice. A brzy začala krvácet. Kdyby si pospíšili, mohlo to skončit jinak. Žena nechápala, jak mohla opustit vlastní vnučku.

Rodiče Polina manžela o tom, co se stalo, nic nevěděli. Byli si jisti, že dítě je mrtvé. Po rozhovoru se svou matkou začala Ludmila znovu plakat. Ale teď to byly i slzy štěstí. Pochopila, že už nedovolí, aby ji někdo oddělil od její neteře.

Semyon a Luda snili o dětech tak dlouho, že se malá Alina okamžitě stala jejich vlastní. Postupem času se vztahy s matkou, které žena dokázala odpustit, zlepšily. A dívka měla skutečnou rodinu, o které se jí před pár týdny ani nesnilo. Máma, táta a prarodiče se v ní kochali.

Není možné neodsoudit činy rodičů hrdinky tohoto příběhu. Svou vlastní vnučku připravili o normální dětství, ať už svůj čin ospravedlňují jakkoli smutkem. Co byste v této situaci dělali?

Zdroj.yandex