Když se podívám na většinu svých přátel z dětství, děkuji osudu pokaždé, když nemám dítě ani manžela. Může to znít divně nebo v některých vyvolat pohoršení, ale je to tak!
Mám šest přítelkyň a všechny jsou nešťastné a neustále si stěžují, že jejich manželství nefunguje dobře! Hádka je v rodinách neustálá, všichni jsou podráždění a nespokojení, trápí je vlastní dítě a potýkají se s finančními problémy.
Neustále jen mluví o problémech, nevnímají nic dobrého v životě, stěžují si, že muž, který dříve „svrhl i hvězdnou oblohu“, nyní ničemu nepomáhá, o všechno se musí postarat, často nejen o děti ale místo toho jejich manželé. Moje tři přítelkyně, přestože jsou ještě relativně čerstvě vdané a mají malé děti, už plánují rozvod.
A děti … Jsou neustále nemocné, je jim zima, bojují s dětskými nemocemi, neposlouchají rodiče, znovu prožívají, požadují, jsou nepořádní. Toto je bohužel obecný obrázek.
Mimo jiné je to důvod, proč se je snažím potkávat co nejméně často, tématem jsou vždy jen stěžování, nespokojenost, problémy. Nikdy není nic dobré, jsou problémy s jejím manželem, dětmi, jsou nespokojení s vládou, pracovištěm, počasím atd. Obecně se svým životem.
Když mluvím se svými rodinnými přítelkyněmi, mám pocit, že rodina a manželství jsou peklo samo. Děti jsou neustále hlučné a nemocné, manželé se o nic nestarají a peněz není nikdy dost.
Pokračování na další straně