Zaplatil jsem výkupné za Dolly jejím chamtivým strýcům.
Cítil jsem se jako král – přesně dva týdny, dokud trvaly naše líbánky.
Ne, je to samozřejmě něco zvláštního: když vás na večírky doprovází královna krásy. Ale to je vše. Žiju v pekle.
Dolly je prostopášná, ignorantská, bezcitná. Rve mě až na kost. Nemáme ani sex: Začal jsem mít erektilní dysfunkci. Jsem si docela jistý, že někoho má.
To nemohu přiznat žádné živé duši. Chybí mi moje žena. Svou laskavostí.
Nikdo nesleduje, co jím, a tak se u mě objevily nejrůznější nemoci. Dolly nepracuje, zůstává doma. Porodila mi dítě – jsem si tak jistý, že je to moje dítě? – ale komunikace s ním mi nepřináší takovou radost jako kdysi komunikace s dětmi a vnoučaty.
Děti se ode mě odstěhovaly. A jejich matka je v pořádku. Pán vždy vyslyšel její modlitby a odpověděl na ně. Beze mě vypadá mladší a šťastnější.
Udělal jsem hroznou chybu, ale bojím se to někomu přiznat.
Dolly prakticky ukončila mé interakce s mou rodinou. Cítím se jako vězeň – ve své duši i ve svém vlastním domě. Udělal jsem hroznou chybu, ale bojím se to někomu přiznat. Trpím a usmívám se a některé věci nedokážu přiznat ani v tomto dopise.
I kdyby byla Dolly anděl, teď chápu, že všechno má svůj čas. Do mého života přišel západ slunce – nemá smysl chtít být s někým, kdo zažívá východ slunce. Při vší své touze nemohu ztvárnit muže na vrcholu puberty. Zapomeňte na vi ** re: nenapadne nás hledat lék, který urychlí přirozený růst dítěte – proč potřebujeme lék, který oddálí přirozené znamení času?
Dal bych cokoliv za to, abych vrátil čas. Představuji si, jak úžasné by bylo zestárnout s tím, kdo tam byl, když jsem byl mladý. Závidím párům, které si prošly těžkými časy a zůstaly spolu i ve stáří.
Stále neztrácím naději na uzavření míru se svou ženou, ale ona mě nenechá se přiblížit. Poslal jsem jí dárky – vrátila je. Říká, že mi odpustila, ale už se mnou nechce mít nic společného.
Bůh mi pomoz…
Zdroj:moimozg.ru