Vyšetřovalo to několik lékařů, byli i tací, kteří tvrdili, že jde o zcela beznadějný případ. Brány Blackwellova domu bláznů se tedy pro Elizabeth brzy otevřely. Během krátké doby přijel přeplněný trajekt, kde bylo do ústavu převezeno několik žen s duševním onemocněním.

Strávila 10 dní v psychiatrické léčebně a během této doby viděla věci, které daleko předčily pověsti. Brzy si uvědomila, že je to hrozné a nelidské místo, ženy zde byly spíše vězeňkyněmi než nemocnými. Počet pacientů byl několikanásobně vyšší než počet míst. Z trestu byli často usazeni na dvoře, v dešti a větru připoutáni k lavičkám, aby přežili noc. Neuměli mluvit, nebezpeční pacienti byli mnohokrát propojeni tak, že se nemohli hýbat, jako by byli pouhá zvířata. Většina personálu se k pacientům chovala krutě, brutálně je týrala a bil. Mnohokrát jako by si to užívali.

Koupání znamenalo zakrýt ženy několika vědry ledově studené vody kolem krku. Alžběta to popsala jako zážitek, jako by měla hlavu stisknutou pod vodou, končetiny už modré a studené. Na ubytovnách se netopilo, vše bylo zanesené v hlíně, z většiny žen se staly vši.

Jako jídlo dostávali zkažené maso a chleba. Voda byla špinavá, nevhodná ke konzumaci. Kromě špíny a nechutného smradu byla jídelna plná krys.

Elizabeth brzy pochopila, že vzhledem k podmínkám uvnitř by se i zdravý člověk za pár měsíců zbláznil. Mnoho žen nemělo žádné psychické problémy, jen neuměly anglicky nebo byly velmi chudé. Ti, kteří byli skutečně nemocní, se naopak nemohli řádně léčit.

Po 10 dnech odtamtud Elizabeth vyšla a později o svých zážitcích napsala knihu. Poté musela vláda zasáhnout a podmínky pacientů se mohly zlepšit.
Spisovatelka se proslavila, její dílo bylo uznáváno. Psala o ženách, o které nikdo nestál.
Elizabeth zemřela na mrtvici ve věku 57 let. Před svou smrtí svými spisy motivoval a inspiroval celou generaci.

Zdroj:Facebook