Samozřejmě to neznamená, že by Petr Pavel sám usiloval o královskou korunu. Česká ústava nic podobného neumožňuje a prezident ani nic takového nenaznačil.

Jeho vyjádření však znovu otevřelo starou otázku: Musí být Česká republika navždy republikou?

Evropa má řadu úspěšných monarchií

Prezident poukázal na fakt, že monarchie sama o sobě není v moderní Evropě ničím neobvyklým.

Konstituční monarchie fungují například ve Velké Británii, Švédsku, Norsku, Dánsku, Nizozemsku, Belgii nebo Španělsku.

V těchto zemích má panovník převážně reprezentativní a symbolickou roli, zatímco skutečnou politickou moc vykonává parlament a vláda.

Z pohledu každodenní demokracie tak může být rozdíl mezi parlamentní republikou a konstituční monarchií menší, než napovídají samotné názvy.

Návrat Habsburků by ale byl politicky téměř neprůchodný

Od sympatické úvahy k reálnému obnovení českého království je však velmi daleko.

Bylo by nutné zásadně změnit ústavní systém a současně vyřešit otázku, kdo by se měl stát panovníkem a na jakém základě.

Karel Habsbursko-Lotrinský je potomkem posledního císařského rodu, jenže návrat Habsburků na český trůn by nepochybně otevřel velmi emotivní historickou debatu.

Sám Karel Habsbursko-Lotrinský navíc v minulosti uvedl, že návrat monarchie pro něj není aktuálním tématem.

Král zůstává především romantickou představou

V české společnosti má monarchie stále něco, co republika nabídnout nedokáže – silnou historickou symboliku.

Králové, císaři, korunovace, Pražský hrad a české korunovační klenoty jsou součástí národní historie i kultury. Motiv krále navíc zůstává hluboce zakořeněný v pohádkách, literatuře i představě českých dějin.

Proto může myšlenka monarchie působit přitažlivě i na lidi, kteří by při skutečném referendu hlasovali pro zachování republiky.

Koruna se zatím nechystá, debata ale žije

Petr Pavel tímto vyjádřením žádnou politickou změnu nenavrhl a obnova monarchie není součástí současné politické agendy.

Jeho slova ale ukázala, že ani hlava republikánského státu nepovažuje konstituční monarchii za překonaný nebo automaticky špatný systém.

Českého krále tak zatím čekat nemusíme. Myšlenka, že by se jednou na Pražský hrad nevracel zvolený prezident, ale dědičný panovník, však očividně stále dokáže zaujmout překvapivě velkou část společnosti.