Tato tradice podle Leva XIV. připomíná biblický obraz ze Zjevení Janova – ženy oděné sluncem, s měsícem pod nohama a korunou z dvanácti hvězd na hlavě. Pro katolickou víru je podstatné přesvědčení, že Marie byla přijata do nebeské slávy s tělem i duší.

Co se podle papeže stane s člověkem po smrti

Právě zde papež svou promluvu vztáhl také na ostatní věřící. Nanebevzetí podle něj není pouze příběhem o výjimečném osudu Panny Marie, ale také připomínkou křesťanské naděje na věčný život.

„Plnost života, kterou dnes s radostí obdivujeme v Marii, čeká na konci časů i nás,“ řekl Lev XIV.

Je důležité dodat, že jde o náboženské tvrzení vycházející z katolické víry, nikoli o vědecky ověřitelné poznání života po smrti. V papežově poselství však právě tato naděje představovala hlavní význam celého svátku.

Papež myslel také na lidi zasažené válkou

Promluva nezůstala pouze u tématu smrti a věčnosti. Po modlitbě Anděl Páně obrátil Lev XIV. pozornost také k současným konfliktům a lidskému utrpení. Modlil se za obyvatele Svaté země, Ukrajiny i Ruska a připomněl rovněž křesťany čelící diskriminaci či pronásledování.

Vzpomněl také na obyvatele Kolumbie postižené nedávným zemětřesením. Ve stejný den celebroval podle Vatican News mši v kostele svatého Tomáše z Villanovy v Castel Gandolfo.

Smrt podle jeho slov nemá být posledním bodem

Hlavní myšlenka papežovy promluvy tak mířila k naději, která je jedním ze základů křesťanské představy o smrti. Pozemský život podle této víry není konečnou etapou lidské existence a smrt nemá představovat definitivní zánik.

Lev XIV. využil příběh Nanebevzetí Panny Marie jako obraz toho, co podle katolické víry čeká věřící na konci časů: nikoli prázdnota, ale „plnost života“ a věčnost v Boží přítomnosti.