Papež František, známý svou skromností a touhou po reformách, se i po smrti rozhodl změnit staleté tradice Vatikánu. Jeho pohřeb, který se konal po jeho smrti 21. dubna ve věku 88 let, se odchýlil od zavedených zvyklostí hned ve dvou zásadních bodech.
Ještě za svého života, na Velikonoční pondělí, papež František upravil dokument „Ordo Exsequiarum Romani Pontificis“ (Pohřební obřady římských papežů), aby zjednodušil a zpřístupnil obřad po smrti papeže. Ačkoli tradiční prvky, jako je vystavení těla v rakvi a zničení papežského prstenu, zůstaly zachovány, dvě zásadní změny otřásly základy vatikánských rituálů.
Prostá rakev místo trojitého sarkofágu:
První změna se týkala rakve. Papež František si přál být pohřben v prosté dřevěné rakvi vyložené zinkem. Tímto rozhodnutím se odklonil od tradice, která ukládala papeže do tří rakví: cypřišové, olověné a dubové. Každý materiál měl svůj symbolický význam – cypřiš pro pokoru, olovo pro zachování těla a dub pro sílu. František však dal přednost prostotě, která charakterizovala celé jeho pontifikát.
Pohřeb mimo Vatikán:
Druhá, ještě zásadnější změna, se týkala místa posledního odpočinku. Papežové jsou tradičně pohřbíváni v kryptě baziliky svatého Petra ve Vatikánu. František si však přál být pohřben v podzemní hrobce papežské baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Stal se tak prvním papežem po více než sto letech, který byl pohřben mimo vatikánské zdi. Posledním papežem, který zvolil jiné místo, byl Lev XIII. v roce 1903.
Pokračování na další straně