9.listopadu se moje těhotná manželka Kristyl Kinkale vracela večer domů z práce. Byla ve 26.měsíci těhotenství, rozhodla se odejít dříve, protože ji bolela záda a chtěla ještě dětem připravit svačinu do školy (já jsem byl na služební cestě).
Řidič, který překročil povolenou rychlost, narazil do jejího minivanu a zničil naši rodinu. Právě jsem s ní telefonoval, když se to stalo, bylo to nesnesitelné.
Slyšel jsem její křik, zvuk brzd a náhle ticho. Slyšel jsem požár, hlasy lidí, kteří se ji snažili vytáhnout, i požárníky, kteří se pokoušeli rozříznout auto.
Křičel jsem do telefonu a žádal ji, aby mi řekla, že je v pořádku. Někdo mi řekl, že dýchá. Křičel jsem, že je těhotná, pak začala přijíždět další požárnická auta.
Čekal jsem 15 minut, dokud nepřestal ten zvuk řezání železa, pak nastalo ticho. Pořád jsem křičel. Nakonec mi policista do telefonu řekl, že má puls a převezli ji helikoptérou do nemocnice.
Byl jsem od ní více než 700 km daleko a cítil jsem se naprosto bezmocně…
Trvalo to asi 12 hodin, než jsem ji konečně uviděl. Celou noc jsem čekal na letišti, abych chytil první let domů. Po celou tu dobu mi na telefon přicházely špatné zprávy.
Lékaři museli ženě provést nouzový císařský řez a zjistili u ní vnitřní krvácení. Musela podstoupit ještě jednu operaci – odstranění sleziny. Krvácení však nepřestávalo.
Zavolali mi a řekli, že děťátko je mrtvé, protože ho vybrali už příliš později a nemělo žádný puls. Resuscitace nepomáhala: placenta se oddělila od děložní stěny a moje dcerka zemřela v důsledku nedostatku krve a kyslíku.
článek pokračuje na další stránce..