Nevěděl jsem nic o přitažlivosti těch dvou, až jsem se jednoho dne otevřela jim v koupelně. Skočila jsem pro něco domů. Když jsem vešla do domu, moje první cesta vedla do koupelny, která však už byla dvakrát obsazená. Byli poníženi k zemi. Než mi ale bylo jasné, že mé manželství je u konce, žasla jsem nad svou dcerou. Mému jemnému, němému, stydlivému malému vílovému špionovi, který se jako devo gogo tanečník svíjel v úžasném prádle na mého manžela.

Ve skutečnosti to byla směšná situace. Docela absurdní. Stejně jako jejich vysvětlení: zamilovali jsme se. Bylo mi jednomyslně řečeno, že je velmi miluji. Pokud ano, odpověděl jsem jim, tohle bys mi neudělal. Nebýt toho, přestěhovali bychom se, poznamenal Oliver. Moje dcera plakala, když si balila své věci. Bylo by hezké mě obejmout, ale tolik jsem ho nenáviděl za to, co udělal.

Věděla, jak moc jsem Olivera milovala. Věděla, že si musí pamatovat, jak dlouho jsem hledala toho pravého partnera, který byl opravdu po mém boku.

Proč potřebovala toho staršího muže? Nebo chtěl jen vyhrát? Já, tvoje matka?

Přestěhovali se do jiné části města, kde nikdo neznal jejich příběh, ale musela jsem zůstat. I teď mi šeptají za zády. Je jim to líto, ale jsou tací, kteří si myslí, že bych jim měl vnuka odpustit. Ale já to nedokážu.

Zdroj.blikk