Herečkou být nechtěla
Sama o práci herečky nikdy moc nestála, nechodila ani moc do biografů. Filmové role vzala víceméně náhodou, drobnými rolemi si chtěla hlavně přivydělat. V roce 1946 natočila první film Lucie z Lammermooru, následoval Černý orel (1946) a Nápoj lásky (1948). Rozhodně nepočítala s tím, že by ve filmových ateliérech měla trávit více času. O pár let později se ale zařadila mezi světové filmové hvězdy.
Následovala její zlatá herecká éra a veleúspěšné snímky jako Chléb, láska a fantazie (1953), Chléb, láska a žárlivost, Římanka (oba 1954), Zvoník u matky boží (1956), Italské prázdniny (1961) či Šalamoun a královna se Sáby (1964). Herečka šla z role do role, točila nejen v italské, ale i americké produkci a rozhodně se neomezovala jen na naivní sexy krasavice. Za film Dobrý den, paní Campbellová! (1968) byla například nominována na Zlatý glóbus.
