Cítil jsem se ošklivě. Nedalo se nic dělat, protože nejdůležitější lidé v mém životě už byli uraženi. Moje partnerka řekla, že pokud někdo nepotvrdí příchod, vytlačí někoho z mého seznamu, ale když to řekla, cítil jsem se ještě hůř, jako by mi ta slova dala do tváře…

Druhý den byla večeře s budoucími tchány a vzácným hostem „skutečným tátou“. U večeře dcera oznámila, že ji povede „opravdový táta“.

Setkával se s všeobecnou podporou a nadšením. Achjo, vysypalo se: „To je skvělé,“ „Jak roztomilé,“ „Vždyť je to skutečný táta.“

Myslím, že jsem se nikdy v životě necítil více ponížený. Zhroutil jsem se, cítil jsem zjizvenou kost. Bála jsem se, že budu na veřejnosti brečet nebo si vybít léta potlačovaný vztek. Ze všech sil jsem se snažil uklidnit, a když jsem si byl jistý, že jsem schopen mluvit, vstal jsem a oznámil, že chci pronést přípitek.

Slova vycházela sama od sebe, přesně si nepamatuji, co jsem řekl, ale bylo to asi takto:
 

Zvuk narážející lžičky o sklenici.

„Bylo pro mě ctí být součástí této rodiny posledních deset let.“

Výměna úsměvů: ach, jak milé…

„V tomto okamžiku svého života mám pocit, jako bych vůči nám měl dluh vděčnosti. Otevřel jsi mi oči v něčem nesmírně důležitém.“

Další výměna úsměvů…

„Ukázal jsi mi, že moje postavení v této rodině není takové, jaké se mi donedávna zdálo.“

Nyní se na jejich tvářích objevil výraz mírného překvapení a znepokojení.
 
„Doposud jsem si myslel, že jsem hlavou této rodiny a jejím opatrovníkem, kterého si její členové váží a kterého žádají o pomoc, když je potřeba. Ukázalo se však, že jsem jen bankomat, který slouží k výběru hotovosti a nic jiného.
 
Jelikož jsem byl opomenut hostit pozvánky i obřady, vzdávám se také svých finančních závazků vůči svému zástupci, skutečnému tátovi, který je zde.
 
Pojďme tedy připít na mladý pár a jeho nový způsob života.“
 
Dopil jsem svůj drink za chrochtání, přidušených vzdechů a nevěřícných gest a odešel.
 
Je to sobecké?
 
Mám utratit 40-50 tisíc za svatbu, na kterou nemůžu nikoho pozvat? Který nejsem součástí? Je mi z toho vykořisťování špatně. Mám dost nevlastní dcery, mám dost partnera.
 
Zablokoval jsem jí kreditní karty (od té doby, co jsme spolu, nikdy nepracovala).
 
Stejně už jsem spoustu výdajů pokryl.
 
Chcete, aby na pozvánkách byl „SKUTEČNÝ TÁTA“, chcete, aby vás vedl uličkou a posadil se vedle hlavního stolu, a pak nechte „SKUTEČNÉHO TÁTA“ zaplatit zbytek.
 
Co jsem slyšel, moje bývalá partnerka s dcerou chtějí trochu „zmenšit rozsah“ oslavy a přesvědčit rodiče ženicha, aby se o náklady podělili.
 

Pokud se ve vztahu necítíte doceněni, pravděpodobně nejste doceněni. Někdy to chce ponížení, které tento muž zažil, aby to konečně pochopil…

Zdroj:reddit