Chlapec měl Yuru opravdu rád, byl nejlepší z mužů, které do domu přivedla jeho matka.
– Jak se vám líbí strýček Yura? zeptala se žena.
– Opravdu ho mám rád. Je velmi dobrý. A strýc Yura není můj skutečný táta? – zeptal se Sasha.
„Nevím, dnes mi Yura nabídl, abych si ho vzala, jestli souhlasím nebo ne, nevím,“ řekla matka.
– Samozřejmě, souhlas – chlapec byl potěšen.
Alina neprojevila o syna ještě větší péči, ale alespoň mu nenadávala. Jednou chlapec viděl v okně, jak si strýc Vitya hraje se svými dětmi.
„Taky teď půjdeme stavět sněhuláka a pak se setkáme s mojí matkou z práce,“ řekl strýc Jura.
Saša byl moc rád, že teď má i tatínka, se kterým může dělat sněhuláky.
„Můj otec mi vyřezal totéž a teď to dělám s tebou,“ řekl muž.
– Vím, že jsi můj skutečný otec, můžeš být můj otec? zeptal se chlapec.
– Samozřejmě, Sašo. Říkej mi tati. Jdeme domů, jinak tam naše matka už dlouho něco není – řekl muž.
– Má hodně práce – řekl chlapec.
Yura na ni čekal celý večer a celou noc, ale už se nevrátila. Druhý den ráno šel na policii, protože si byl jistý, že se stalo něco špatného. Žena přišla domů blíž ke dni a Yura byl v šoku.
– Kde jsi byl? Už jsem volal, kde to bylo možné – řekl Yura.
Sasha viděl, že jeho matka je opilá, a pochopil, že od té chvíle bude všechno zase špatné.
– Jaký je v tom pro tebe rozdíl? Nemám tě rád, jsi nudný. Nemůžeš s sebou ani pít – řekla Alina.
– Alino, Sasha a já jsme se o tebe tolik báli, jaká jsi matka? – zeptal se Yura.
– No, vypadni odsud, ještě mi to řekneš. Mám jiného muže, budu s ním žít. A ty jsi velmi nudný – řekla žena.
Saša začal hlasitě plakat a Jura si začal balit věci. Byl na Lenu velmi naštvaný, protože si myslel, že přestala pít.
„Tati, nenechávej mě tady, prosím,“ vykřikla Sasha.
„Nejsem tvůj táta,“ odpověděl muž.
– Jdi do svého pokoje, ty bastarde. Zítra budeš mít dalšího otce – křičela matka.
„Nenávidím tě,“ vykřikl chlapec.
– Tak vypadněte také odsud. Následujte svého Yuru. Nepotřebuji vás oba, bez vás to bude snazší. Jeden nudil, a druhý nemá rád všechno – řekla matka.
Saša vyběhla na ulici a začala dohánět tátu. Stál bos ve sněhu a rozhodl se jít do domu, protože už měl hodně studené nohy. V tu chvíli se Zoja Vasilievna vracela z obchodu, a když uviděla chlapce bez bot, byla velmi překvapená.
– Sašo, co se stalo? zeptala se žena.
– Yura odešel a moje matka začala znovu pít. Všechno se zase zhoršilo – chlapec plakal.
– Pojď ke mně – řekla žena.
Tentokrát byl chlapec poslán do sirotčince, protože si uvědomili, že s takovou matkou nemůže žít. Lenu to nezajímalo, byla ráda, že se teď o syna nemusí starat. Sasha postrádal strýčka Juru, protože často vzpomínal na jejich zimní večery.
Uplynul rok a před námi byly novoroční svátky. Děti v internátní škole řekly Sašovi, že když si něco přeješ, splní se ti. Ráno bylo hodně sněhu a Sasha si vzpomněl, jak si se strýcem Yurou hráli minulou zimu.
Najednou za oknem uviděl sněhuláka, kterého uměl jen vyrobit
Yura. Nevěřil svým očím, protože si přál, aby ho táta odsud vzal.
– Táta ke mně přišel – vykřikl chlapec.
Všechny děti se shromáždily kolem okna a začaly si prohlížet, jakého sněhuláka postavil otec chlapce.
Po chvíli vešel do místnosti učitel a vzal chlapce za ruku.
– Táta ke mně přišel? – radoval se Saša.
„Nevím, ale někdo přišel,“ řekl učitel.
Najednou Sasha uviděl Yuru a začal plakat.
– Sašo, odpusť mi, co jsem tehdy řekl. Udělám vše pro to, abys byl mým synem. Opravdu jsi mi chyběl a pochopil jsem, že jsem tehdy udělal něco špatně – řekl muž.
Yura požádal režiséra, aby Sašu na víkend vyzvedl a představil ho jeho ženě. Sasha oslavila letošní Vánoce s milující rodinou. Světlana se o chlapce skvěle starala a pak se do něj zamilovala.
Sasha se stal Alexandrem Yuryevičem a už si nepamatoval svou matku Lenu. Měl skutečnou rodinu, kde byli táta Yura a máma Sveta.
Uplynulo mnoho let a Sasha už měla vlastní děti. Každou zimu vyrábí pro své děti sněhuláka, což umí jen on a táta Yura.
Muž byl velmi vděčný Svetě a Jurovi, protože si nevzali vlastní dítě a zamilovali se do něj jako do vlastního.
Zdroj.yandex