S časovým odstupem už mluvila klidněji. Na sociálních sítích naznačila, že slzy ke sportu patří stejně jako vítězství, a že i pády jsou nedílnou součástí cesty každého vrcholového atleta.
Uvědomila si, že páté místo na olympiádě není selhání, ale důkaz, že se stále drží mezi absolutní světovou elitou.
Podpora, která měla sílu medaile
Velkou oporou jí byla rodina, tým i fanoušci, kteří ji okamžitě zaplavili zprávami podpory. V komentářích se opakovalo jedno jasné sdělení: Ester se nemá za co omlouvat.
Pro mnoho lidí byla její otevřenost a lidskost silnější než jakýkoli cenný kov. Ukázala, že i šampionka může mít slabou chvilku – a právě to z ní dělá skutečnou osobnost.
Příběh pokračuje
Olympijský příběh Ester Ledecké tak pokračuje dál. Tentokrát bez medaile, ale s hlavou vztyčenou, pokorou a jasným vzkazem, že cesta nekončí jedním závodem. Jede se dál.