Po výzkumu a diskusích s lékařským personálem se Mahamed konečně rozhodl: “Věděl jsem, že jedinou cestou je zacházet se svým synem stejně jako s jinými postiženými osobami a uplatnit odborné rady poskytované ostatním lidem s postižením. Konkrétně tedy šlo o terapeutickou masturbaci, která zmírní a uspokojí sexuální chování mého syna. “

Mahamed popsal na svém blogu reakci svého syna: “Vzpomínám si, jak můj syn projevil pocit úlevy, radosti a štěstí. Na tváři vykouzlil úsměv, po kterém následoval smích a jiné zvuky spokojenosti, když jsem poprvé použil terapeutickou masturbaci.”

Podle Mahameda měla tato forma terapie úspěch a s jeho synem udělala divy. Celkově v jeho chování došlo k uklidnění.
Mahamed doufá, že jeho blog zviditelní tak málo diskutované téma a dostane ho do veřejného povědomí. “Rád bych vyzval rodiče a pečovatele, aby si uvědomili, že taková péče o lidi s postižením zahrnuje i sexuální ozázky.”

Zdroj:procechy