Výbuch přišel krátce po půlnoci

K havárii došlo 26. dubna 1986 v 1:23 místního času během bezpečnostního testu čtvrtého reaktoru. Situace se postupně vymkla kontrole a následovala exploze, která vážně poškodila reaktorovou budovu. Do atmosféry se uvolnilo velké množství radioaktivních látek, které se následně šířily přes rozsáhlou část Evropy.

Nejvážněji byly zasaženy oblasti dnešní Ukrajiny a Běloruska, radioaktivní spad však zasáhl také další evropské země včetně tehdejšího Československa.

Hasiči zpočátku netušili, do jakého nebezpečí vstupují

Bezprostředně po explozi dorazili k elektrárně hasiči, kteří se snažili dostat požár pod kontrolu. Mnozí z nich však podle pozdějších zjištění nebyli dostatečně informováni o rozsahu radiačního nebezpečí, kterému jsou vystaveni. První hodiny po katastrofě se tak staly bojem nejen s požárem, ale také s neviditelným nepřítelem v podobě ionizujícího záření.

Město Pripjať ležící nedaleko elektrárny navíc nebylo evakuováno okamžitě. Organizované vystěhování desítek tisíc obyvatel začalo až přibližně 36 hodin po havárii.

Katastrofu odhalila měření mimo Sovětský svaz

Utajování události začalo být neudržitelné poté, co zvýšenou radioaktivitu zaznamenali pracovníci ve Švédsku. Podezření následně směřovalo k Sovětskému svazu a Moskva byla nucena připustit, že v černobylské elektrárně došlo k havárii.

Pro obyvatele Československa je dodnes mrazivou připomínkou tehdejší situace skutečnost, že život mezitím pokračoval prakticky normálně a rozsah možného rizika veřejnost neznala.

Prvomájové oslavy se konaly navzdory obavám

Ani několik dní po katastrofě nebyl běžný veřejný život zastaven. Prvomájové oslavy se konaly na Ukrajině, v Bělorusku i v Československu. Komunistické úřady zároveň sledovaly reakce obyvatel a oficiální média informace o závažnosti havárie výrazně omezovala.

Právě tato zkušenost vysvětluje, proč jsou vzpomínky lidí, kteří tehdejší dny prožili, dodnes tak silné. Tlučková se nacházela relativně blízko hranic se Sovětským svazem, zatímco o mimořádné jaderné havárii za nimi neměla žádné informace.

Černobyl se podařilo dostat pod kontrolu až po měsících

Poškozený čtvrtý blok byl v průběhu roku 1986 překryt provizorní ochrannou konstrukcí známou jako sarkofág. Ostatní části černobylské elektrárny přesto ještě dlouhá léta pokračovaly v provozu. Jednotlivé bloky byly postupně odstavovány a definitivní konec výroby elektřiny v Černobylu přišel 15. prosince 2000.

Havárie z dubna 1986 se mezitím stala symbolem rizik jaderných katastrof, ale také příkladem následků utajování informací v autoritářském systému. Vzpomínka Zuzany Tlučkové ukazuje tuto historickou událost z obyčejné lidské perspektivy: katastrofa už proběhla, radioaktivní látky se šířily Evropou, ale lidé, kterých se situace mohla týkat, ještě netušili, co se vlastně stalo.