Čas plynul a jejich život se postupně vrátil do normálu. Larisa se dál trápila kvůli svému nevěrnému manželovi, ale důležitější pro ni byla její dcera. I přes postranní pohledy sousedů ji ve všem podporovala.

Brzy byl čas na porod. Když Sveta začala mít kontrakce, zavolala záchranku. Larisa byla v té době v práci a naléhavě chytila ​​auto, aby se dostala do porodnice. A když jsem tam dorazil, ukázalo se, že holčička už porodila.

S maminkou i novorozencem bylo vše v pořádku. Žena byla nadšená. Samozřejmě si matně uvědomovala, že se v 38 letech stala babičkou. Vypadalo to, že ještě nedávno přemýšlela o porodu druhého dítěte.

Larisa šla domů a ráno jí zavolali a řekli, že její dcera utekla z nemocnice. Larisa tedy čekala další ránu. Nechápala, proč to Sveta udělala, a šla do nemocnice. Když uviděla svého vnuka, všechno do sebe zapadlo.

Chlapcova kůže byla velmi tmavá, což ženu šokovalo. Lékař vysvětlil, že dítě je mulat. Byl však zcela zdravý. Doktor se zeptal, jestli ho chce dát do dětského domu, pokud se její dcera nikdy nevrátí. Ale Larisa řekla, že toho chlapce stejně vezme.

Sveta si pro dítě nikdy nepřišla. Zmizela. Novopečená babička brzy vyřešila všechny problémy s opatrovnictvím a vzala si dítě domů. Rozhodla se, že mu bude říkat Saša.

Larisa zpočátku netušila, co má dělat. Vzala si v práci dovolenou, ale teď věděla, že bude muset skončit. S dítětem totiž neměl kdo sedět. Úspory by dlouho nevydržely. Najednou ale pošťák znovu zaklepal na dveře. Telegram obsahoval jen pár slov od Kirilla: „Vrátím se zítra.“

Rozhodla se, že přijde na rozvod. Druhý den ji však manžel prosil, aby mu odpustila. Řekl, že jednal nechutně, a teď si uvědomil svou chybu. Řekl, že nikdy nemiloval nikoho jiného než ji. Nevěděl, co ho tehdy potkalo.

V tu chvíli začalo z pokoje plakat dítě. Larisa utekla uklidnit svého vnuka. A Cyril byl šokován, když ho požádala, aby nedělal hluk, aby dítě nevyděsil. Manžel se zeptal, odkud novorozenec je.

A žena se rozhodla lhát, aby i marnotratný manžel zažil bolest ze zrady. Řekla, že to bylo její dítě.

Kirill utekl, což Larisu nepřekvapilo. A zanedlouho se na prahu objevil pošťák, který se už dobře znal. Tentokrát doručil dopis od své dcery. Sveta napsala, že nemohla jinak. Věděla, že matka vzala dítě. Jen jí řekla, aby ho dala do útulku, protože se nehodlá vrátit. Dívka si nechtěla kazit život a požádala matku, aby se o sebe postarala.

Žena plakala nad krutostí své vlastní dcery. Netušila, jak je tak snadné opustit vlastní dítě. Při pohledu na Sašu řekla, že se o něj postará a nikomu ho nedá.

Druhý den ráno šla Larisa s dítětem do parku. Cyril je tam našel. Řekl jí, aby s rozvodem nespěchala, protože pořád miluje jen ji. Můj manžel chtěl začít znovu s čistým štítem.

A žena se rozhodla zkontrolovat, zda mluví pravdu. Zeptala se, jestli může na všechno zapomenout a přijmout chlapce za svého. Manžel ujistil, že pro miminko udělá vše. Byl to koneckonců její syn, a proto ani jemu nebyl cizí.

Jeho slova nakonec Larisu přesvědčila a rozhodla se mu říct pravdu. Vyprávěla, jak se Sveta vrátila z Moskvy v pozici, jak porodila a utekla a opustila dítě.

Vychovali Sashu jako vlastního syna. Navíc vždy snili o druhém dítěti a byli ještě mladí. Od té doby uplynulo 18 let. Během této doby se chlapec proměnil v laskavého a pohledného mladého muže. Své prarodiče považoval za nejlepší rodiče na světě, aniž by věděl, kým pro něj doopravdy jsou.

Sveta se jednou objevila v jejich životech. Přišla domů, když byly Saše 2 roky. Když viděla dítě, rozzlobila se. Dívka si myslela, že její matka udělala, co požádala – dala chlapce do dětského domova. Odešla a už o ní nikdo neslyšel.

Je čas, aby Sasha sloužil. Dostal předvolání a šel do rekrutační kanceláře. S úsměvem vstoupil do ordinace terapeuta a radoval se, že bude sloužit pro dobro své vlasti. Žena mu úsměv opětovala a požádala o lékařskou kartu.

Natáhl to a řekl své jméno a příjmení. Doktor zbledl a začal ho pečlivě prohlížet. Světlana si okamžitě uvědomila, kdo před ní stojí. Příjmení se shoduje. Snědý chlapík navíc velmi připomínal jejího otce. Rychle vyplnila potřebné papíry a kartu předala.

A večer měl Saša večeři s rodiči. Larisa vařila jeho oblíbená jídla – bála se, že její syn bude v armádě podvyživený, a tak se rozhodla, že ho před odjezdem nakrmí vydatněji.

Když seděli u stolu, někdo zaklepal na dveře. Saša šel otevřít a uviděl tu samou ženu, která ho vyšetřovala na vojenském registračním a přijímacím úřadě. Rodiče se podívali, kdo přišel, a poznali marnotratnou dceru.

Saša ji představil s tím, že je to lékař z vojenského registračního a odvodního úřadu. Larisa mu řekla, aby se šel projít, zatímco si povídali. Chlápek uhodl, že se děje něco divného, ​​ale moc se neptal a vyšel ven.

Rodiče nechápali, proč jejich dcera po tolika letech přišla. Dlouho o ní nebylo slyšet, tak proč se teď vrací?

Sveta řekla, že může Saše pomoci. V případě potřeby by ho mohla vydat jako nezpůsobilého pro službu. Otec jí řekl, aby se nepletla, a matka po odmlce nabídla, že půjde do domu.

Povídali si dlouho a rozhovor se ukázal být obtížný. Dcera řekla rodičům, jak se její osud vyvíjel. Ještě vystudovala vysokou školu, vdala se. Po pár letech se ale ukázalo, že další děti mít nemůže. Manžel se rozhodl rozvést a ona zůstala sama.

Nyní měla Sveta všechno kromě štěstí a dětí. Larisa se jen stěží udržela v odfrknutí. Ostatně pak v minulosti měla šanci stát se matkou. A teď už bylo pozdě o tom přemýšlet.

Matka začala dceři vyčítat, že na syna v minulých letech nikdy nemyslela. Nesnažila se představit si, jak těžké to měl mulat mezi Slovany. Dokonce ho vzali k psychologovi, aby se adaptoval. Nadlidským úsilím se jim podařilo zajistit, aby se chlap smířil se svým vzhledem a pokusil se zbavit komplexů.

Sveta si uvědomila, že v tomto domě jí nebude odpuštěno. Propukla v pláč a rozhodla se odejít. Když žena vycházela z domu, pomalu šla k zastávce, když za sebou zaslechla Sašův hlas.

Mladík se zeptal, zda je skutečně jeho matkou. Zatímco rozhovor pokračoval, stál pod otevřenými okny a nedokázal ovládnout svou zvědavost. A slyšel jsem celou pravdu. Sveta ho v pláči požádala o odpuštění.

Domů se vrátil ve špatné náladě. Mé srdce bylo smutné. V duchu pochopil, že Světlana byla za svůj čin potrestána v plné výši. Zároveň mu ale bylo líto, jak se její život vyvíjel. Přesto pro něj nebyla cizí.

Larisa se zeptala, kolik lidí pozval na rozloučení. Chlápek odpověděl, že bude 10 přátel. Ale chtěl také zavolat Světlaně Kirillovně. Rodiče zpočátku nechápali. A pak jim řekl, že zná pravdu. A rád bych navázal komunikaci s maminkou, pokud jim to nebude vadit. Koneckonců, připadala mu tak nešťastná a osamělá.

Jak by proti tomu mohli namítat? Koneckonců to byl čin hodného člověka, kterým se snažili Sašu vychovat. Na jeho místě si takový prohřešek nedokázal každý odpustit.

Vyproštění se slavilo na nádvoří domu Larisy a Kirilla. Sešli se nejbližší lidé, kteří chlapovi popřáli úspěšnou službu. Vedle něj seděli jeho rodiče a žena, o které téměř nic nevěděl. Měli ale před sebou ještě spoustu času, aby dohnali ztracená léta.

V mládí mnozí dělají chyby, a to docela vážné. Litoval jsi někdy svých činů?

Zdroj:yandex