S manželkou se známe od školních let, studujeme spolu od páté třídy a strávili jsme spolu celý školní život. Na konci školního roku jsem jí dokonce vyznal lásku, ale nikdy mi neodpověděla. Po odchodu ze školy jsem každý rok chodil na sraz absolventů, abych se setkal se svou první láskou, ale nikdy nepřišel. Jeden z mých přátel mi řekl, že studuje v jiném městě.
Tak jsem se stáhl, ona to vzdala a šla na střední školu. Maturoval jsem se zápočty, na univerzitě jsem byl v záloze. Po univerzitě jsem měl štěstí, že jsem hned dostal dobrou práci, a moje kariéra rychle postupovala: během tří let jsem vedl divizi firmy.
Během té doby jsem samozřejmě chodil s několika dívkami, ale v pozadí mé mysli byla moje první láska. Pak jsem šel na další schůzku a najednou. Nevěřil jsem vlastním očím, byla tam ona. Srdce mi poskočilo a cítil jsem, jak mi bije rychleji.
Po setkání s bývalými spolužáky, jsme se přesunuli do kavárny, ona šla s námi.
Tam jsme si začali povídat, ona mi řekla o tom, kde studovala i, že u ní v práci není něco v pořádku a rozhodla se vrátit do rodného města.
Během rozhovoru mezi námi vzplanuly city. Uvědomil jsem si, že ji už nemůžu ztratit. Začali jsme spolu chodit a já jsem byl v sedmém nebi! A pak jsem ji požádal o ruku. Ona souhlasila.
Začali jsme bydlet v mém bytě, který je v centru města. Plat jsem měl dobrý. Pohodlně jsem ji mohl podporovat. Řekl jsem jí, že nemusí spěchat s hledáním práce. Nakonec jsem byl v podstatě rád, že manželka zůstala doma. Dům byl vždy uklizený, vždy jsem měl čerstvý oběd, všude byl pořádek a čistota. Zpočátku bylo všechno v pořádku. Ale po nějaké době jsem si začal všímat, že když přijdu domů z práce, je neustále unavená a projevuje mi méně pozornosti…
Začal jsem mít pochybnosti. Co když mě nemiluje a stala se mou ženou, jen pro peníze? Samozřejmě, že jsem se snažil na to nemyslet! Ale tyto myšlenky mě nenechávaly na pokoji, pořád mi vířily v hlavě.
A pak jsem se rozhodl, že to tak pokračovat nemůže. Rozhodl jsem se zjistit, co se děje, ale nechtěl jsem, aby z toho vznikl skandál.
,,A možná se mýlím.“ – pomyslel jsem si.
Pokračování na další straně