Rodina a mazlíček jako jediná jiskra světla
Hereččin den naplňují především její vnoučata a věrný pudlík. Má sedm vnuček, všechny už dospívající.
Přesto přiznává, že nic z toho nedokáže zacelit prázdnotu po synovi. „Nic nenahradí úžasného syna. Pracuji, starám se o psa… a nějak přežívám. Jen přežívám. Už necítím skutečnou radost.“
Myšlenky na vlastní odchod
V hlubokém smutku se někdy zamýšlí i nad vlastním koncem. „Jsem připravená. Občas si říkám, že se s Martinem jednou setkám. Někdy má člověk pocit, že radost bývá vykoupena tím nejbolestivějším,“ svěřila se.
Ticho, které po ztrátě zůstává
Magálová dál pracuje, aby zaměstnala mysl, ale otevřeně říká, že ztráta syna změnila vše. Její příběh ukazuje, jak hluboko a dlouhodobě může zasáhnout smutek, který nelze utišit ani časem, ani útěchou druhých.