Když zazní siréna, zbývá posledních zhruba 10 minut na jediné – utéct do krytu. Většinou jde o místnost s železobetonovou konstrukcí umístěnou v podzemí. V Oklahomě je součástí každého lepšího domu. Podle moderátorky ČT Venduly Krejčové, která v Oklahomě pět let studovala, znají místní navíc mapku, na které je vyznačen nejbližší kryt. V televizi jsou také neustále vstupy meteorologů nebo informační banner, jež upozorňuje na oblasti, které tornádo zasáhne.

Pokud někdo nestihne doběhnout včas do krytu, má se schovat alespoň do nějaké budovy, hlavně nezůstat na ulici. Martin Setvák z Českého hydrometeorologického ústavu radí: „Vyhledat místnost, která je nejlépe chráněná v rámci domu. Často je to koupelna, tam třeba vlézt do vany a dát si nad sebe matrace, které chrání před padajícími předměty.“

V otevřené krajině pak nezbývá než se snažit ujet. A pokud není čas, aspoň vlézt do příkopu, který ochrání před létajícími předměty. Schovat se pod most nebo zůstat v autě je mnohem horší.

Nejčastěji se tornáda vyskytují ve Spojených státech v zóně takzvané Tornádové aleje. Studený vzduch ze severu se tu potkává s teplým z jihu, na rozhraní pak vznikne bouře. Z ní se pak k zemi spustí typický vertikální vzdušný vír. V Evropě nejsou tornáda tak častá ani tak silná jako ve Spojených státech. Kontinent za to vděčí geografickým podmínkám – nejsou na něm tak velké teplotní kontrasty. Jednoduše řečeno, vzduch ze severu není dostatečně studený a ten z jihu zas dost horký. Jejich mísení navíc překážejí Alpy.

V samotném tornádu se rotací vzduchu snižuje atmosférický tlak a vír tak do sebe nasává všechno, co mu přijde do cesty. Viditelný je kvůli troskám, které pohltí, a taky proto, že s klesajícím tlakem se v něm kondenzuje vodní pára. Na velikosti přitom nezáleží – i vír malého průměru může ničit obrovskou silou. 

Zdroj:ct24