Přepis Josefova telefonátu s Ivetou: Já se tady zblázním!
Josef: „Haló, haló!“
Iveta: „No … Oni se bojí, nechtějí mě pustit.“
Josef: „Kdo tě nechce pustit, miláčku?“
Iveta: „Oni mě nechtějí pustit.“
Josef: „A chceš jít se mnou, nebo nechceš, pusinka?“
Iveta: „Chci!“
Josef: „Tak já jdu tam … A si v domě u pana Martucciho, ano?“
Iveta: „ano.“
Josef: „Já zavolám, když tě nebudou chtít pustit, Carabinieri, ano. Podívej, za chvilku jsme tam, miláčku, během během minut. Nikam neodcházej, ať tě nikam neodváží. Už jdu pro tebe, pusinka. Ničeho se neboj, nic se ti nestane. „
Iveta: „Prosím tě, přijď rychle …“ (pláče)
Josef: „Už jdu, miláčku. Už jsme tam u tebe. Neplač, pusinka, nikam nejezdi. Půjdeme se koupat k moři. Neboj se, jsem tu pro tebe, miláčku. Nedám tě nikomu. Neboj, zachráním tě. Už jdeme, jak nejrychleji to jde. Můžeme být na telefonu, chceš, já tě budu poslouchat. Za dvě minuty … „
Iveta: „Oni tě možná nepustí do toho zámku.“
Josef: „Já budu zvonit, tak jdi dole otevřít. Nech tam věci a jdi ven. A si na zámku? Na zámku nahoře u Martucciho?“
Iveta: „Nepustí tě.“
Josef: „Co?“
Iveta: „Oni zjistili teď, že volám vlastně někomu jinému. Já jsem řekla, že volám …“
Josef: „Prosím tě, já volám když tak Carabinieri. Aby přišli a zazvonily, aby tě vydali. Oni tě musí vydat. Tam tě Martucci nemůže držet. Totiž já ti něco řeknu, Macura s Martuccim tě chtějí dát sem do nějakého ústavu. On mi to říkal. Já tam slyším paní Martucciovou … už jsem tam, už jsem tam. „
Iveta: „Já se tu zblázním!“
Josef: „Neboj se, miláčku, jdu pro tebe. Jdu pro tebe, odvedu tě. Půjdeme na hotel. Půjdeme se koupat. Buď na telefonu, hovor se mnou.“
Iveta: „Dobře …“
Josef: „Nedávej telefon z ruky, prosím tě. Nedávej telefon z ruky!“
Iveta: „Tak zavolej!“
Josef: „Komu mám zavolat?“
Iveta: „Policisty. Oni tě nepustí.“
Josef: „Budu volat policii, prosím tě. Můžeš jít ven, nebo si tam zamčena?“
Iveta: „Ano, jsem.“
Josef: „A je tam jen máma Martucciho, nebo kdo tam ještě je, prosím tě? Kdo tam ještě je? A on tě tedy unesl a odvezl tě sem. Macura? Kdo tě sem přivezl, miláčku? Haló!“
Iveta: „Já jsem na tebe čekala, ty jsi stále nešel.“
Josef: „A kdo tě přivezl k Martucciho? Pusinka, kdo tě sem dovezl?“
Iveta: „Nějací lidé.“
Josef: „Cizí lidé?“
Iveta: „Nějací lidé.“
Josef: „Takže Macura šel do České republiky, ano? Nebo nevíš, kam šel Macura?“
Iveta: „On se má vrátit za nějakých šest hodin, nevím. On tu není, prosím tě, odvez mě.“
Josef: „Já tě odvezu. Nenechám tě tady, neboj se, kdybych měl ty dveře vykopat, vybourat. A půjdeme spolu do Říma nebo do Benátek, kam si řekneš … Neboj se, už nyní budeme pravidelně jezdit k moři. Je to krásné a budeme se koupat a budeme si užívat, miláčku. Opravdu jdu pro tebe, neboj se pusinka. Miluji tě, zbožňuji tě. „
Iveta: „Já se tu zblázním!“
Zdroj:cas.sk