Ivana Gottová dala jasně najevo, že žádný záměr – byť ušlechtilý a smysluplný – nestojí za to, aby člověk platil vlastním zdravím. Rozhodnutí vzdát se velkého snu pro ni znamenalo osobní prohru, ale zároveň i akt sebezáchovy.
Podrobnosti o svých zdravotních potížích si nechala pro sebe. O to silněji ale působilo její otevřené přiznání, že musí zpomalit a přestat žít jen pro povinnosti a očekávání okolí.
Po letech péče o ostatní přišel čas na sebe
Poslední roky byly pro Ivanu obdobím neustálého nasazení – starala se o odkaz Karla Gotta, organizovala jeho projekty, komunikovala s veřejností a zároveň byla matkou dvou dcer.
Nyní poprvé připustila, že nastal moment, kdy je nutné obrátit pozornost dovnitř. Neřešit jen to, co je potřeba udělat, ale také to, jak se sama cítí a co skutečně zvládá.
Strach o blízké prohloubil celý tlak
článek pokračuje na další stránce…