Lotosová semínka jsou pro mnoho trypofobů zdrojem odporu

Trypofobie by se tak dala popsat jako strach z nebezpečí, který má v sobě lidstvo přirozeně zakódované. Stejně jako je tomu iu jiných fobií, tak i u této se najde mnoho lidí, ve kterých trypofobické podněty nevzbudí žádnou reakci. Trypofobický odpor je pouze zvýšená reakce na podnět, který je přirozeně nepříjemný.

Možné příčiny trypofobie
Příznaky jsou zcela jasné avšak v případě příčin si už tak jistí být nemůže. Jako možné se zdají být tyto:

Spojení s nemocí – objekty, jako jsou vyrážky, opary nebo puchýře vzbuzují pocit hrozby. Strach z vizuálně nepříjemných onemocnění hrají velkou roli
Vnímání nebezpečí – jak lze z výzkumu essexské univerzity předpokládat, tak mozek se brání a automaticky vyhodnocuje nepravidelné tvary a přílišné kontrasty jako nebezpečí. Proto bývá spuštěna příslušná reakce.
Silný emocionální podnět z minulosti – Princip je vlastně stejný, jako u jiných fobií. Člověk, který je vystaven taumatizujícímu zážitku, jako je například pokousání psem nebo uvíznutí ve výtahu zanechá pocit strachu a při přežití podobné situace nastávají reakce v mozku ve stejné podobě. Tedy v podobě fobie.
Puchýře mohou evokovat pocit hrozby

Léčba této trypofobie
Ačkoli tato fobie ještě není v lékařských kruzích jednoznačně uznána, tak její léčba by měla probíhat identicky se standardně aplikovanými postupy. Těmi jsou kognitivně-behaviorální terapie nebo neurolingvistické programování.

Terapie často využívá i virtuální realitu

Kognitivně-behaviorální terapie se snaží upravovat lidské myšlenkové pochody a reakce na určité podněty. Člověk je vystaven modelovým situacím, jimiž se dostává mimo svou komfortní zónu a odpor tak postupně odbourává.

Neurolingvistické programování je trochu kontroverznější a u nás není příliš praktikováno. Studiem už vyléčených trypofobiků se do mysli jedince naprogramují nové reakce na negativní podněty. Efekt by měl být víceméně stejný jako u výše zmíněné metody ale měl by se dostavit rychleji.

Zdroj:procechy