Spěchám do sprchy, spěchám s jídlem, spěchám na křižovatce, spěchám s večeří, spěchám do obchodu. Spěchám s psaním tohoto textu, protože jedno dítě křičí a druhé vystupuje z autobusu za 11 minut.
Přitom to nemohu být já, kdo spěchá. Já jsem ta, která zvládne cokoli, zná speciální potřeby každého, ta šťastná, pozitivní, vždy usmívající, ta, která se vždy raduje.
Ale v poslední době se cítím téměř prázdná.
Když jsem se svými dětmi, cítím se vinna z toho, že nepracuji, a když pracuji, cítím se vinna z toho, že jsem se více nehrála se svými dětmi. Vnímám to jako prohru.
Mám pocit, že jsem promrhala své vzdělání. Cítím se jako hospodyně, kuchařka. Mám pocit, že nic nemohu dokončit. Vím, že jsem dobrá máma, nepochybuji o tom, ale také cítím, že všechno, co jsem, je někdy jen máma.
Jsem velmi schopná žena a nemohu si najít čas na sprchu. Směji se, i když to píšu. Ale s dítětem, velmi společensky aktivním 6-letým a těžko autistickým chlapcem, musím do sprchy před 5:00 nebo po 22:00 a tehdy jsem vyčerpaná.
Zvykla jsem se starat o svůj vzhled. Starala jsem se o sebe, jídla dobře, cvičila, sprchovala se, nosila make-up, hledala ty správné hashtag na Instagram, vybírala si outfity na léto. T eď nosím mikiny, špinavé a šedé trička.
A smutnou částí je, že mi na tom skoro vůbec nezáleží. Jsem příliš unavená na to, abych se o to starala. Existuje tolik důležitějších věcí jako spánek, práce, hra s dětmi …
Mám pocit, že jsem se ztratila. Nemám žádné záliby. Nemám čas dělat nic. Starám se jen o děti a domov. Jsem neustále zaneprázdněná a znuděná zároveň. Je to bizarní, jak se cítím.
Nevím, jak to napravit, ale pracuji na tom. Chci si vzpomenout, kdo jsem a co ráda dělám. Chci zpomalit, abych si to mohla užít. Potřebuji najít rovnováhu.
Tento rok najdu rovnováhu v mateřství, manželství, mé práci, v mém domě a svém zdravém rozumu. To je můj cíl. I vy se naučte více smát a projevte vůči sobě více laskavosti. „
Zdroj:cas.sk